Mnozí ti závidí. Jsi bohatý a úspěšný. Na co jsi sáhl, to se ti dařilo. Měl jsi úspěch v práci i v lásce. Tvoje žena je krásná. Máte dvě povedené děti. Jako v moderní pohádce. Bydlíte v krásném domě na periferii města, s velkou zahradou, bazénem a luxusní saunou ve sklepě. V garáži obligátní terénní vůz tvé ženy, vedle malého veterána. Dvakrát do roka s ním vyjíždíš. Vysoký plot vás chrání před pohledy lidí. Aby neviděli, jak jste bohatí.
Jsi špičkový bankéř, máš velkou kancelář ve skleněné věži, s výhledem na řeku a město. Občas podlehneš na chvíli iluzi, že ti část města patří, že ho máš pod kontrolou. Polovinu svého pracovního života strávíš ve vzduchu, někde mezi Chicagem a Dillí. V drahých hotelích světa tě už znají. Vědí, že nemáš rád pohled na chudobu a dají ti pokoj s výhledem na řeku.
Tvůj mozek funguje jako kalkulačka. Řešíš problémy, čísla, transakce. Máš smysl pro obchod, ale nemáš smysl pro humor. Bereš věci vážně. Úspěch přeje připraveným. Nic není v životě zadarmo, musel jsem něco obětovat, říkáš, vše má svou cenu. Jsi pyšný na svůj úspěch a ironické poznámky nesnášíš.
Mohl bys být šťastný, ale nejsi. Než letadlo přistane, v Chicagu nebo v Dillí, krátce než dosedne na zem, máš pocit, že tě bezpečnostní pas sešněruje, jako strach svírá srdce. Chceš si stáhnout kůži z těla.
Chtěl jsi být umělcem. Chtěl jsi psát jako Miller, hrát jako Delon. Chtěl jsi mít svobodu, žít jako bohém, bez výročních zprav a statistik. Chtěl jsi psát o životě, ne o finančních transakcích a penězích jiných. Chtěl jsi tvořit, vytvořit svůj svět, žít svůj život, bez rozumu a konvencí. Chtěl jsi být obdivovaným básníkem, ne obávaným šéfem. Chtěl jsi psát, kdo jsi, vykřičet, že existuješ. Chtěl jsi psát životní dílo, jež se dotýká něčeho podstatného v nás.
Mnoho času ti už nezbývá.