Máš pět sourozenců. Pan Joch by měl z tvé rodiny radost.
To ano. Ale žádný z nás nevlastní své otroky.
Zajímáš se aktivně o politiku. Jsi spíš výjimkou, neboť česká mládež se o politiku moc nezajímá. Co tě k tomu vedlo?
Těžko říci, co mě k tomu vedlo. Pamatuji si, že hlouběji jsem se o politiku začal zajímat někdy letos, před parlamentními volbami. Bavil jsem se s kamarádem, a řešili jsme předvolební průzkumy, ale nebyli jsme si jisti, kde přesně se umístila TOP 09. Nikdy jsem moc nevěděl, co je vlastně ta TOP 09 zač, podíval jsem se tedy doma na internet. Tam jsem se dočetl, kdy vznikla, ale hlavní byla jména – pan Kalousek, kníže Schwarzenberg, paní Parkanová, a další. Řekl jsem si, že tato jména jsem už slyšel v souvislosti s jinými stranami. TOP 09 vlastně začala budovat můj zájem o politiku, ačkoliv odmítám jakékoliv sympatie k ní.
I v tom jsi spíš výjimkou, hodně prvovoličů se při květnových volbách rozhodlo právě pro TOP09. Ty ještě volit nemůžeš. Chodí tví rodiče k volbám, mluvíte doma o politice?
Rodiče k volbám chodí. Doma o politice mluvíme, ne nějak, že by každá druhá věta byla o politice, ale tak normálně.
Jak se ti líbil klip Přemluv bábu?
Přemluv bábu na mě působí jako hodně nepovedený pokus o jakési humorné video, které by mělo zapůsobit na člověka jednoduchými argumenty typu „levice nás akorát zadluží.“ Klip mi navodil dojem, že si pan Mádl a paní Issová snad myslí, že voliči levice jsou jedině příslušníci starší generace. Zároveň míchají pojmy. Komunismus přiřazují ke standardní levici: „Proč tu levici volej? Oni snad zapomněli, jak to tu těch 40 let vypadalo?“ Zkrátka neodlišují pojmy „levice“ a „ultralevice“. Víceméně celou dobu probírají oněch 40. let, ale v klipu, kde je téma levice. To znamená, že by mělo teoreticky platit, že kdyby zvítězila ČSSD, pak tu bude „jako za komunistů“, což samozřejmě pravda není. Nakonec mi také připadá, že ponižují samotné důchodce. Chvíle, kdy pan Mádl pojednává o selektivní paměti, a za ním je zmenšený mozek Homera Simpsona a vlastně celkové téma zaměřené na starší generaci, které by mohl nějaký důchodce pochopit takto: „On si myslí, že jsem snad nějak nepříčetný, když volím ČSSD!“
Pikantní na tom mimo jiné je, že samotná Klára Issová volila Stranu Zelených a ne „nějakou z pravicových stran“. Bohužel ji zapomněla doporučit. Souhlasím s tebou v tom, že se v ČR hází sociálně-demokratická a komunistická strana do jednoho pytle, což je nesmysl. To ponižování důchodců mi taktéž nepřipadalo zrovna humorné. Na idnes napsala mladá blogerka, že se její vrstevníci dívají na důchodce jako na ty, kteří buzerují, hledají slevy v Kauflandu a můžou za období komunismu. Nemáš taky pocit, že stará generace žije v jiném světě?
Já takový pocit rozhodně nemám. Nechápu, odkud takové tvrzení pochází. Z toho, že je naší morální povinností pouštět staré lidi sednout v autobuse? Nebo z toho, že možná, vzhledem ke svým důchodům, hledají ty nižší ceny? To přeci nepředurčuje, v jakém světě kdo žije.
To tvrzení může pocházet z toho, že důchodci prožili větší část svého života v jiném společenském systému a společnost prodělala od revoluce hodně změn. Jsem ráda, že máš pro starší generaci pochopení. Vraťme se k politice a k veřejné angažovanosti. Poznali jsme se skrz občanské sdružení „Útulné Strašnice“. Jak ses k němu dostal?
K němu jsem se dostal vlastně díky Facebooku. Chvíli po tom, co se v parku Strašnice začaly objevovat ploty, mě někdo pozval do skupiny „Petice za záchranu parku Strašnice.“ Přidal jsem se a dozvěděl se, že existuje jakési občanské sdružení Útulné Strašnice. Poté mi přišla pozvánka na společné foto za záchranu topolu „Billyho“. Zúčastnil jsem se, a tam jsem poznal členy sdružení. A akce organizovány tímto sdružením pokračovaly: veřejné zasedání zastupitelstva Prahy 10, předprázdninový happening, další veřejné zasedání …
Zdá se, že tě to baví.
Hlavně to beru jako nutnost, myslím si, že pokud se člověku něco nelíbí, měl by se také aktivně účastnit akcí, které mají za účel ukázat, že se to nelíbí většímu počtu lidí.
Ne všichni si to myslí. O aktivní zapojování do veřejného života není mezi Čechy velký zájem. Kdo se angažuje, je leckdy vnímán jako naivní idealista nebo exhibicionista či dokonce ekoterorista. Přitom je zájem občanů o veřejné dění a jejich účast předpoklad pro funkční občanskou společnost. Míra sociální důvěry je tu nízká, což vnímám osobně jako zásadní problém. Jak bere okolí tvůj zájem o politiku a tvé veřejné angažování? Setkal ses s negativními nebo pozitivními reakcemi?
Okolí bere můj zájem o politiku různě. Někomu je jedno, někdo to bere jako plus, pro někoho je to nepochopitelné. S pozitivními reakcemi jsem se setkal, s vyloženě negativními ale ne. Že by se se mnou někdo přestal bavit kvůli mým zájmům o politiku, to ne, spíše to někteří nepochopí, což ale beru jako normální reakci. Mě by také nebavilo sledovat den co den fotbalový zápas.
Jak se ti líbí pirátská strana?
Pirátská strana na mě působí dobře. Ať už programem (velice přímé demokracie), tak členy. Ale volit bych je nešel, protože na mě působí, že kdyby se např. stala součástí vládní koalice, tak by se asi moc dlouho neudržela.
Co pro tebe znamená Evropské unie? Když vstoupila Česká republika do EU, bylo ti devět let.
Evropská unie působí na mě jako jakýsi projekt, který má sdružovat země Evropy za účelem jakéhosi společného hospodaření. Nevýhoda je (a to není ani tak nevýhoda EU, jako spíše eura), že v jedné zemi nastane krize, a dotkne se to všech zemí platících eurem. Ale jelikož euro není povinnost, tak to do názoru na EU nezapočítávám; kdyby teď probíhalo referendum o vstupu ČR do EU a já bych mohl hlasovat, hlasoval bych ANO.
Z průzkumů vyplývá, že tři čtvrtě mladých Němců má strach z budoucnosti. Je něco, čeho se bojíš ty anebo vidíš budoucnost optimisticky?
Nyní budoucnost optimisticky nevidím. Dokud s lidmi mého věku budou manipulovat jednoduché všudypřítomné billboardy a média zaměřena do jednoho nebo druhého politického spektra, náš stát se nemůže ubírat dobrým směrem. Budoucnost země v rukou stran podnikatelů, spekulantů, lhářů a kmotrů rozhodně optimisticky nevidím. Až se z našeho státu stane rozumně hospodařící sociální stát, pak se na jeho budoucnost budu dívat optimisticky.
Nedávno dávali v televizi film Gympl. Bála jsem se, že to bude plytká komedie plná klišé, ale snímek byl lepší, než jsem čekala. Některá klišé tam samozřejmě jsou, učitelé jsou vykreslení jako rezignované trosky a rodiče jako bezcitní autoritáři nebo alkoholičky na okraji nervového zhroucení – když vynechám postavu nadutého podnikatele. Zaujaly mě drsný nihilismus studentů a jejich noční dobrodružství. Nevím, zda režisér film zamýšlel jako karikaturu nebo obraz reality. Pokud jsi ho viděl, řekl bys, že je blízko realitě?
Film Gympl na mě zapůsobil dobře, ale s několika výjimkami. Jedna z nich je právě obraz učitelů – trosek, a rodičů, kteří mají nakročeno do protialkoholní léčebny. Ovšem, noční život studentů Petra a Michala vidím docela reálně.
Na tvůj noční život se tě ptát nebudu, ale zajímá mě samozřejmě, jakou stranu bys volil, kdybys mohl volit.
Jako priority beru sociální a ekologicky zaměřený stát. To znamená, že bych se nebránil volbě ČSSD nebo Strany Zelených. Jelikož ČSSD má více méně zaručená křesla v Poslanecké sněmovně (díky silné voličské základně), dal bych hlas Zeleným.
Děkuji za rozhovor.