Můj zaměstnavatel mě vysílá do španělské metropole, abych tlumočila na kongresu mezinárodní federace evropského práva. Na letišti vane teplý vítr, slunce pálí a světlo píchá do očí. Zádumčivost středoevropského listopadu je tedy na čas zažehnána.
Je třeba říci, že tlumočení má něco společného jak s matematikou, tak i s činy španělského hrdiny jednoho ze stěžejních děl světové literatury. Je to činnost asymptotická a zároveň donkichotské snažení: dokonalé ekvivalenci se věčně snažíme přiblížit, ale málokdy se jí dotkneme. A když už, tak jen na krátký okamžik. Je jako ten příslovečný motýlek jménem štěstí. Tlumočník si nemůže dovolit být perfekcionista, nemá na to čas. Frustrace z prohraných bojů a notná dávka pokory k naší profesi prostě neodmyslitelně patří.
***
Když na konferenci dozněla poslední slova a ze svých skrýší začali vylézat technici, aby se dali do rozebírání kabin, vyrážím do města. Mám tam sraz se dvěma kamarádkami.
F. je moje bývalá studentka a mám radost z toho, že se jí v profesním životě daří. Nejspíš to ale není ani tak mojí zásluhou, jako spíše (anebo především) díky tomu, že jí to dobře myslí, což je pro tlumočení důležitý předpoklad.
Spolu s H. vyrážíme na procházku Madridem, H. nám ukazuje krásná místa a dovede o nich zajímavě, avšak zároveň nevtíravě vyprávět. V Baru Bývalého Krále Vin si dáme sklenici Riojy a tapas, takové jednohubky, „které dokážou postavit chuťové buňky do pozoru“, jak praví turistický průvodce. Kdo by tomu odolal.
H. vypráví, že jednou tlumočila pro vysoce postaveného českého politika s pověstí arogantního člověka. K ní samotné se ovšem kupodivu choval příjemně, kultivovaně a galantně. Jenže tlumočení je nepředvídatelné povolání a občas se tak trochu podobá provazochodectví, což je na každý pád riziková činnost. V obou případech totiž může mít malé šlápnutí vedle naprosto nedozírné následky.
Při jiné příležitosti a od jiné tlumočnice se prý dotyčný politik dozvěděl, že symbolem Madridu je jabloň. Což sice není tak úplně pravda, ale v té rychlosti tlumočnici nenapadlo, jak se ten strom v češtině jmenuje, konec konců botanický druh jménem planika nepatří k úplně běžně užívanému výrazivu. Možná také nevěděla, o jaký strom se jedná, nebo si prostě myslela, že to je jabloň. Když však onen český politik dal na návštěvě u madridského primátora k dobru, že zná symbol španělské metropole a že je přece jen trošičku zvláštní, že si Madriďané zvolili zrovna jabloň, odvětil primátor rezolutně, že to přece není jabloň, ale planika. Český politik se zarazil a nevěděl co říci; dlužno poznamenat, že jeho ego v té chvíli utržilo bolestivý šrám.
Na konferenci, která se konala následující den, spatřil tlumočnici, jež měla včerejší faux pas na svědomí, jak sedí v kabině. Politik bez váhání přikázal, aby dotyčná kabinu opustila. O jejím dalším osudu nic bližšího nevím. Tlumočení je zkrátka nebezpečné povolání.