Tábor nám doporučila kamarádka. Její dvojčata jsou ve věku
našich synů a velmi se jim tam líbilo. Vedoucí je
učitelka, kterou jsem poznala v jiném prostředí. Padly jsme si do oka,
okouzlila mě opravdovým zájmem o děti a absencí jedné vlastnosti, na níž jsem,
nejen u učitelů, alergická: umravňujícího poučování. Na jaře jsem svoje děti přihlásila.
Nabídka prázdninových táborů je v Čechách ohromující.
Každoročně se organizují tisíce – od „Canisterapeutického tábora
s německými ovčáky" po „Narnijské dobrodružství, díl XCVI", „Čarodějnice
ze Sněžky" až po „Biblicko-teologický seminář s výukou angličtiny". Některé věci by si ani J.K. Rowlings nevymyslela. Vedle
houbaření, ledního hokeje a trempování
jsou dětské tábory zřejmě jednou z českých specialit, které se jinde
v Evropě tak hojně nevyskytují.
Prázdninové tábory z vlastního dětství neznám.
Vyrůstala jsem v malém rakouském městě, kde děti o prázdninách zůstávaly
doma a hrály si u potoka nebo jezdily k babičce na vesnici. Byli jsme
čtyři, a maminka nás střídavě posílala k příbuzným, aby měla aspoň částečně klid.
Představa, že bych měla jet na nějaký tábor, byla něco tak exotického jako
výlet do Moskvy.
Skupinové aktivity a organizovanou zábavu jsem nikdy
nevyhledávala. Kolektivní výchovu ze zdejších normalizačních dob bych sice přežila, ale se šrámy na duši. Můj manžel je ještě větší introvert: jeho
nejhorší zážitek z mládí je třítýdenní pobyt na letním táboře
v Teplicích nad Metují. Bylo to prý čiré utrpení.
Asi se ptáte, jak jsme ve světle tak tragických vzpomínek a
vzhledem ke skutečnosti, že naše děti
nejspíš zdědily manželovu plachost v kombinaci s mojí
individualistickou nepoddajností, mohli vůbec uvažovat o tom, že se jim na
táboře bude líbit. Nebýt kamarádky, která moje děti poměrně dobře zná, a sympatické vedoucí, nejspíš bych je nikam
nepřihlásila.
Před spaním myslím na to, jak
leží kluci na prknech ve stanech uprostřed plazivé havěti, jak v noci
tápou neznámým terénem na suchý záchod, a jak přes den ztraceně klopýtají za
ostatními na výpravách v lese. Ale možná to bude úplně jinak. Možná budou
nadšeně vyprávět, jak našli poklad Sherlocka Holmese, jak sbírali verše na
Básničkové stezce nebo jak pátrali po tajemném Prstenu moci. A jak si našli nového kamaráda.
Dnes mi vedoucí napsala, že Šimonovi přestala svítit
baterka. Byl smutný, tak si spolu popovídali a půjčila mu svoji. Potom se
ráchal v potoce. Jáchym si večer třikrát přidal lívance s džemem a
tvarohem.
Snad to nebude tak zlé.