Tlumočení je mozková akrobatika. Toho opravdu nejsem v devět ráno schopná. Potřebuji malé, silné, účinné espresso. V kabině již čekají kolegyně. Zaujímám svoje místo a vyměním tvrdá sluchátka za pecky Bang&Olufsson. Z naší zabudované kabiny dobře vidíme. Tlumočení je komplexní komunikační situace, a sledování mimiky a gest řečníka hodně pomáhá.
Ještě dvacet minut. Prostor mezi konzolami je naplněn spisy. Všechny písemnosti, které strany ve věci k soudu podaly. Žaloba, žalobní odpověď, replika, duplika, vyjádření vedlejších účastníků, příslušná legislativa, dřívější rozsudky, všechno jsme prostudovali. Musíme být v obraze, bez důkladné průpravy by sebelepší tlumočník ztroskotal.
Soudní síň se oživuje. Na pódiu soudcovského kolegia probíhají poslední přípravy. Návštěvníci přicházejí. Najednou se dveře do kabiny otevřou, kolega nám přinese dva texty vystoupení. Anglická řeč zástupce obžalovaného, ta je pro mě. Dánský text předám kolegyni.
Šestnáct stran. Rychlá orientace v textu, členění, mezitituly, zvýraznit čísla, data, jména. Podtrhnout klíčové pojmy a slovesa. Právnický jazyk si potrpí na rozvětvená souvětí. Pozorně si přečtu začátek a konec. První a poslední věty musí sedět.
Ještě deset minut. Otevřu minerálku. Mluvení vysušuje hrdlo. Přichází francouzský text. Nečitelné písmo, pokus o dešifrování by byla ztráta času. La parole fait foi. Platí mluvené slovo.
Devět dvacet osm. Zachrchlám si, napiju se. Jednání začíná. Síň je plná. Soudci velkého senátu přicházejí v tmavě červených talárech, všichni vstávají. Tajemník vyvolává dnešní věc. Kolegyně zapíná mikrofon. Vysíláme. Jednacím jazykem je dnes angličtina, ale zazní i celá řada dalších jazyků.
Prezident dává slovo zástupci žalobkyně: „For the applicant, Mr. Brooke. You have the floor.“ Kolegyně začíná. „Hohes Gericht! Die heutige Rechtssache ist für die zukünftige Entwicklung des Europarechts von ausschlaggebender Bedeutung …“ Z naší kabiny zazní jen němčina. V evropských institucích tlumočíme zásadně do mateřštiny, nicméně každý tlumočník má několik pracovních jazyků. Musíme nabízet vysokou kvalitu. V mateřštině se vyjádříme lépe než v cizím jazyce. Kdo tvrdí opak, má problém se svou mateřštinou. Jen v jazycích, které nejsou dostatečně pokryté rodilými mluvčími, se tlumočí i do cizího jazyka.
Mr. Brooke zrychlí. Kolegyně se na své židli vrtí. Pozor, čísla! Zapíšu si je, strčím papír jejím směrem, sklízím vděčný pohled. Řečník je mladý a očividně nervózní, proto mluví tak rychle. Ještě deset minut.
My turn. Zástupce obžalované strany, Mr. Webb, je postarší muž, a jako všichni britští advokáti nosí paruku. Pod bílým culíkem mu koukají černé vlásky. Vzorný řečník. Komunikuje. Strukturovaný projev, názorné příklady, jasná argumentace. Mé tlumočnické srdce plesá. Sleduji myšlenkové pochody řečníka, nechám se jím vést. Tlumočení je analýza smyslu, nikoli převádění slov. Slovo a smysl nejsou totéž. Slovo je obal smyslu, jeden z mnoha možných.
Skoro nemám skluz, jdeme ruku v ruce. Tuším, co řečník v příštím okamžiku řekne. Nebojím se anticipovat. Moje ruce opakují jeho gesta. Pohyb ruky pomáhá uvolnit v mozku to správné slovo. Moje myšlenková energie je dokonale soustředěná, nic kolem sebe nevnímám. Zažívám Flow? Thank you, Mr. Webb.
Jdu na chvíli ven, mám hlad. Mozek je sval, a při tlumočení spálí hodně energie. Když se vrátím, je na řadě řečtina. Řek nezvedá očí z textu, jenž nám neposkytl. Působí, jako by chtěl zvítězit v soutěži v rychločtení. Nejhorší možný scénář. Posluchač u takového přednesu za chvíli vypne a jen vyčkává, až to skončí. Když je po všem, kolegyně si bručí něco pro sebe – pozor, vypnout mikrofón! – a zmizí z kabiny.
Křesla v auditoriu jsou velmi pohodlná, skoro jako v kině. Tak pohodlná, že na nevyspalého studenta přišla dřímota. Soudní sluha vstává a jde ho probudit. U Evropského soudního dvora není důstojné během jednání spát.
K řečnickému pultu přistoupí pan Gonzalez. Španělštiny se trochu bojím. Proč musí Španělé mluvit tak rychle? Proč neříkají miliarda místo mil miliones? Krásný muž, to se musí nechat, a příjemný hlas. Mám slabost pro příjemné mužské hlasy. Ale na to nesmím teď myslet. Musím se soustředit na to, co říká, a ne, jak to říká. Řečník mluví jasně a lidským tempem. Místy mám sice pocit, že v tom budu plavat, ale to nesmím na sobě dát znát.
Tlumočení je efemérní činnost. To má svoje výhody. Po jednání je moje práce u konce. Následují porady soudců, a posléze rozsudek. Jsem ráda, že nemusím o dnešním komplikovaném případu rozhodovat. Moje odpovědnost je zajistit porozumění mezi lidmi, kteří by si jinak nerozuměli.
Zítra se budu věnovat přípravě další věci. Bude se týkat ochranné známky Společenství, zemědělské politiky, volného pohybu osob, anebo režimu snížení daní skupiny, který neumožňuje mateřské společnosti odečíst ze svého zdanitelného zisku ztráty vzniklé v jejích dceřiných společnostech se sídlem v zahraničí? Brrr.
Při odchodu skoro narážím do krásného Španěla. „Perdone“, mumlám rozpačitě. „No pasa nada“, odvětí se šarmantním úsměvem a lehce na mě mrkne. Ale asi je to jen výmysl mého přehřátého mozku.