Reklama
 
Blog | Angela Rogner

Husťáckej Ondra

Často se ptám, zda jsem neschopná matka. Snažím se nebýt ani nervózní hysterka ani bezcitná manažerka rodinných záležitostí. Ve své bezdětné minulosti připadal mi každý, kdo na své ratolesti hystericky vyjel, jako neschopný rodič. Stačí přece dodržovat pár základních pravidel, a vše je ryzí radost! Chyba lávky.

Věřím v sílu lásky, trpělivosti, mezí a důslednosti ve výchově dětí. Říkají to vlastní zkušenost a chytré knihy. Byla jsem sama dítě, žádná hodná holčička, a moc dobře si ještě pamatuji, co mi udělalo dobře, i to, co mi chybělo. Navíc jsem od svých osmnácti let několik prázdnin de suite hlídala čtyři živé francouzské slečny, a dva rozmazlené malé Angličany. Neměla jsem žádné iluze o výchově dětí. To vše nemění nic na tom, že mě ty vlastní pravidelně dokážou vyvést nejen z duševní rovnováhy.

Není dne, co říkám, hodiny, kdy se moje dvojčata nepustí do sebe. Zuřivě a bez ohledu na ztráty bojují o prvenství, zatímco o půl hodiny dřív ještě vystupovali jako nezlomní spojenci proti rodičům. Při bojích stačí často spáchat značnou škodu. Za posledních pár dní rozbili drahé brýle, stropní lampu a zdravotní míč.

Co zůstalo z Jáchymovych brýlí, si dnes prohlížel pan optik a prohlásil s úsměvem: „Nedělejte si z toho nic. I holčičky chodí s rozbitými brýlemi“. Prý je jen jeden typ obrouček na tyto speciální brýle. Není levný, a předělat ho trvá několik týdnů. V budoucnosti budu muset duchapřítomně trhat brýle z obličeje svého syna, než se pustí do rvačky. V zápalu emocí toho sám schopný nebude.

Stropní lampu v obývacím pokoji, nikoliv drahou, ale hezkou, skleněnou kouli, zasáhl jeho volný fotbalový výkop, poté, co mu na něj nahrál jeho otec. Zdá se, že byl inspirován strhujícím výkonem české juniorské reprezentace v Argentině.

Malá střepina této skleněné koule stačila druhému synovi na zjištění, že i tlustá gumová vrstva mého zdravotního míče není nepropíchnutelná. Přelepila jsem místo leukoplastí, ale vzduch neúprosně odchází dál.

Ve světle těchto incidentů se moje velkorysá nálada, co se týče dárků pro nastávající sedmé narozeniny, trochu zatemnila. Nechci se pomstít, jak dětinské. Chci jen být trochu důsledná. Jak kruté.

Vedle dortu nebude ležet ani Dickie Požarní stanice a souprava hasičských aut s garáží a potřebným vybavením za 1539 Kč, ani Cybertron Optimus Pride, robot měnící se v létající kamion odpalující rakety, za 1619 Kč, ani dálkově řízený Lego vlak s jeřábovým a plošinovým vozem za 5499 Kč.

„Husťáckej Ondra má husťácký auta, pistole a vybavení“, pustí se Jáchym do mě, když mu odmítám koupit velký tank s hákovým křížem, vystavený v hračkářství za rohem. „Ten vám ukáže“.

„To je možné“, odvětím, a jdu dál.

Nekupujeme drahé dárky, ani o Vánocích, ani o narozeninách. Snažíme se dětem věnovat čas a lásku. Jak strašně rozumné. Prozaická pravda je, že v dané chvíli dítě nezajímá nic víc než ten tank nebo to husťácký auto. Hlazení přes hlavu a milé slovo mu v tomto momentě připadá jako holý výsměch dospělých.

Uvidíme, ještě mám pár dní čas na rozmýšlenou. Tank s hákovým křížem to jistě nebude, ale o solidním autě by se dalo uvažovat. Dokonce není vyloučeno, že pozveme husťáckýho Ondru na oslavu.
A ten nám ukáže, zač je toho výchova našich čerstvých sedmiletých potomků…

 

Reklama