Ústavní stížnost napadala rozdělení hlavního města do sedmi volebních obvodů před pražskými komunálními volbami v roce 2010. Vládnoucí strana (ODS) odůvodnila svůj krok mj. snížením počtu kandidátů na volebních listinách a užšími vazbami mezi občany a zástupci.
Souhlasím s právním zástupcem Magistrátu, který ve své závěrečné řeči před soudem zdůraznil, že je třeba se „oprostit od sympatií a antipatií k jednotlivým stranám“. Ani povolební situace a současná – podle pravidel vzniklá – koalice ODS-ČSSD nemůžou být předmětem kritiky ze strany soudu, neboť se jedná o politické okolnosti. Bez změny systému by obě strany ovšem nezískaly dostatek hlasů pro sestavení koalice.
Nález soudu konstatuje, že se stěžovatelům nepodařilo prokázat účelovost rozdělení. Čísla v posudku politologa Tomáše Lebedy, vypracovaném na objednávku Ústavního soudu, jsou ovšem jasná: zatímco ODS stačilo k získání jednoho mandátu 39 811 hlasů, malé strany (VV a koalice SZ-ED) potřebovaly 195 158 resp. 203 363 hlasů, aby získaly jeden jediný mandát. Ten nakonec nezískaly a tak velký počet hlasů propadl. Z předvolební analýzy, kterou si ODS podle serveru Aktuálně.cz nechala vypracovat a kde se vyskytují různé scénáře podle počtu obvodů, vyplývá, že sedm obvodů je ideální počet na optimalizaci zisků a minimalizaci ztrát pro vládnoucí stranu. Těžko si lze představit, že zvolený počet byl náhodný.
Nárůst volebního práhu označují soudci však za „ústavně přijatelnou odchylku“. Míra nerovnosti hlasů nepřekračuje podle nich meze přípustnosti a „demokratická substance“ nebyla ohrožena. Volby v Praze vypadaly vždy jinak, neexistuje ideální model a napadené volby nevybočují z této praxe. Rozhodli voliči a kdo je „relevantní politickou menšinou“ a kdo ne, ukáže až výsledek voleb. Důkazem účelovosti změn nemůže být výsledek voleb, neboť kdyby voliči chtěli dát menším stranám větší prostor, učinili by tak.
Obávám se – právně relevantní argument to samozřejmě není – že si většina voličů změny a jejich důsledků vědoma nebyla. Leckdo se těšil, když viděl výsledek Zelených a Evropských demokratů a v duchu si řekl: aspoň takhle, zelený hlas na Magistrátu nezmizí. Když se dozvěděl, že 6% k získání jednoho zástupce zdaleka už nestačí, byl zaskočen (obvyklý volební práh při volbách do sněmovny činí 5% a od průměrného voliče nelze rozumně očekávat, aby sledoval veškeré detaily opakovaných změn volebního systému).
Domnívám se, že změna nepřispěla k větší transparentnosti, ale naopak k většímu zmatku. Místopředsedkyně VV Karolina Peake měla pravdu, když ve své řeči změnu zákona v tomto smyslu kritizovala. Nemá taková změna, byť je ze zákona možná, posloužit především občanům a ne volebním výsledkům stran? Bohužel nemusí rozhodnutí politické většiny být vždy učiněno ve veřejném zájmu, může být motivováno udržením vlastní moci.
Příslušné usnesení Magistrátu bylo přijato 17.6.2010, sotva tři měsíce před komunálními volbami, a ostatní strany měly přes letní prázdniny – na rozdíl od ODS, která se na plánovanou změnu mohla dopředu připravit – málo času své kandidátky novému rozdělení přizpůsobit. Největší problémy činí taková změna malým stranám.
Ve svém disentním stanovisku se ptá místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová: Má být „změna pravidel v průběhu hry povolena?“ Měnit pravidla politické soutěže během hry nahrává vždy „těm, kdo pro takovou změnu hlasují resp. ji navrhli … Naopak poškozuje ty, kteří vzhledem k nepočetnému zastoupení, popříp. vzhledem k zatimnímu nezastoupení v Zastupitelstvu byli postaveni do role objektu. … Nelze také přehlížet, že původní většina v Zastupitelstvu rozhodovala ve vlastní věci, což je v právním státu skutečnost, která by se měla výrazně eliminovat.“ Na rozdíl od svých kolegů se domnívá, že „výsledek (voleb) jasně demonstroval nedostatečným zákonem umožněný a svévolný … gerrymandering (účelovou volební geometrii, zvýhodňující jejího tvůrce).“ „Why bother stuffing ballots when they can just draw districts?“
Na argument, že i v minulých volbách do pražského zastupitelstva došlo k rozdělení obvodů a nikdo si tehdy nestěžoval, reaguje Pavel Rychetský, předseda Ústavního soudu, ve svém disentním stanovisku bez okolků: „Taková argumentace je mentálně na úrovni dopadeného zloděje, který se hájí tvrzením, že i jiní kradli a běhají na svobodě.“
Citovala jsem především disentní stanoviska, neboť tamní úvahy a pochybnosti mi připadají velmi závažné (samotná možnost formulovat disentní stanovisko je skvělá a unikátní věc, například na Soudním dvoře Evropské unie neexistuje). Nejen ve světle minulých voleb bychom se měli nad těmito argumenty a s nimi spojenými otázkami zamýšlet.
Chceme zákon, který umožňuje libovolně často umělé a svévolné vytvoření volebních obvodů? Je tam, kde se nepodařilo prokázat „úmysl zlý“, automaticky přítomen „úmysl dobrý“?
Je odchylka v poměru více než pětinásobku hlasů k získání jednoho jediného mandátu opravdu přijatelná? Váha jednoho hlasu za ODS, TOP09 či ČSSD byla pětkrát vyšší než váha jednoho hlasu za SZ-ED; Strana zelených+Evropští demokraté potřebovaly pětkrát víc hlasů, aby získaly stejný počet mandátů a de facto jim nepostačilo v Praze získaných 203 363 hlasů k jedinému mandátu. V obdobné situaci se ocitly Věci veřejné, které získaly 195 158 hlasů.
Jak moc se chceme ve jménu „stability vládnutí“ přiklonit k většinovému systému a tím k nerovnosti hlasů a zvýhodnění velkých stran na úkor malých? Jak moc nám záleží na demokratické pluralitě a ideově barevném zastoupení?
Přeji si, aby Poslanecká sněmovna brzy přijala nový zákon, který účelové změny krátce před volbami už neumožní.