Základní životní postoj mých kluků je odpor. Z období vzdoru, mám pocit, nikdy nevyrostli. Trvá od jejich narození dodnes, a za pár let hladce přejde do pubertální rebelie. Cokoliv navrhnu, první odpověď zní: Ne! Nikdy! V žádném případě! Ať je to jízda na kole, návštěva přátel nebo výlet na tajemný hrad.
Jedinou nabídkou, která by se nesetkala s okamžitým odmítnutím, je neomezený televizní konzum podle vlastního výběru, neomezené hraní na počítači nebo návštěva restaurace, jež má v značce magické žluté M.
O to víc mě překvapilo, že se operace „generální úklid všech hraček“ s okamžitým odporem nesetkala. Jáchym ji sice ze začátku bojkotoval a nadále se věnoval podivné počítačové hře, kde vozí králici po lynchovsku v kolečkách kostlivce, ale když se pustil bratr do akce a postupně vyprazdňoval koše, krabice a šuplíky obsahující hračky, až se uprostřed pokoje nakupila nádherná hromada, začal se o operaci zajímat blíž. Nespoutaný chaos děti přitahuje.
V našem bytě mají děti pravidelně možnost ho zažít. Základní stav našeho bytu je vše jiné než vzorně uklizený. Je podobný nezadržitelnému proudu řeky, který se pohybuje pomalu, ale jistě směrem ke katastrofě: rostoucí hromady novin a časopisů, všudypřítomné kostičky lega, jež svoje zákeřné vlastnosti ukážou v plné síle, až na ně v noci šlápnete bosou nohou, a trvalé provisorium v podobě rozkládajících se zadních stěn zásuvek, vratkých nožiček koupelnových skříní a tašek s prázdnými konzervami, pro které musí přece někde být speciální kontejner.
Samozřejmě přeháním. Nicméně se s takovým stavem špatně nežije, naopak. Svůj čas mohu věnovat psaní místo neustálého uklízení, a při případných překvapivých návštěvách (kde jsou ty časy, kdy se lidé ještě spontánně navštěvovali?) se dá leccos zamaskovat, a zbytek házet pelmel do nejbližšího úkrytu. Návštěvě, která se zajímá předně o to, zda mám na policích prach, příště už vůbec neotevřu.
Nicméně jsou dny, kdy mám pocit, že se byt v chaosu zanedlouho utopí. Dětský pokoj už několik měsíců odpovídá tomuto stavu. Jasně, chtít od dětí, aby měly pořád uklizeno, je zbytečně nervující a je to i pedagogický nesmysl: Nevyžaduje si tvořivost jistou míru veselého chaosu?
Ale možná pravdu nemám. Dát si svoje věci do pořádku může mít blahodárný vliv na vnější i vnitřní řád. Člověk si při úklidu srovnává myšlenky a občas i život. Jenže: aby pozitivní efekt byl co největší, měl by i rozdíl mezi stavem „před“ a „po“ být aspoň značný. Proto je dobré s úklidem čekat.
Při generálním úklidu se plně projevuje moje záchvatová systematičnost. Už si nevytyčuji nerealistické cíle jako „Třídit a archivovat všechny knihy během jednoho dne“, neboť končí obvykle brouzdáním v knize uprostřed hromádek čtiva. Moje cíle jsou dílčí, poměrně skromné, a perfekcionismu jsem se v životě už dávno odnaučila. Netušila jsem však, jak bude vypadat spolupráce mých synů při operaci „úklid všech hraček“.
Šimon, na rozdíl od Jáchyma, zřejmě zdědil gen mé záchvatové systematičnosti. Byla jsem upřímně překvapena, co si všechno vymyslel: etiketování všech košů a krabic podle obsahu, alfabetické pořadí všech knih uvnitř jazykových kategorií či podle velikosti… Ale tak daleko jsme se nedostali.
Poté, co synové společnými silami vyprázdnili všechny koše a krabice na podlaze pokoje, pustili jsme se do jejich třídění. Lego, Playmobil, Ikea-kolejnice, plyšáky, auta, bagry, figurky od kindervajíček a Člověče nezlob se, kostky a puzzle, tužky a progressa, dinosauři a jiní živočichové… Tisíce malých, zčásti těžko identifikovatelných předmětů. Nakonec jsme měli i tašky plné aušusu: nabouraná autíčka a deformovaná dálková ovládání, roztříštěné vánoční koule, amorfní kreace z kurzu keramiky, stará lízátka s přilepeným doprovodem, plesnivé kaštany a rezavé hřebíky z malešického lesa.
Práce šla rychle kupředu. S nevídanou vervou se kluci pustili do vyřazení hraček a vyhodili ostošest, co jim nepřipadalo důstojné. Šimona přepadla dokonce úklidová zběsilost. Byla jsem dojata.
Máloco se rovná pocitu uspokojení při pohledu na z gruntu uklízený pokoj. Je sladké podlehnout na chvíli iluzi, že máme aspoň svůj byt pod kontrolou. Ve skutečnosti nemáme v životě pod kontrolou vůbec nic. Což je nejspíš jen dobře.
Nezadržitelný pohyb směrem k novému chaosu začne už zítra. Ale nejdřív pojedeme do Klánovic.