Pohled na tebe každého šokuje. Proto se dívají lidé jinam. Tvoje kosti vypadají jako z tenkého dřeva, a kostra se zda tak křehká, že by se každou chvíli mohla zlomit.
Nejsi výjimka. Představ si, podle nejnovějších statistik trpí jen v Německu víc než dva miliony lidí nějakou formou poruchy příjmu potravy, a to se stoupající tendencí. Drtivá většina z nich jsou dívky a mladé ženy, tak jako ty. I tady v Čechách je jich čím dál tím víc, a společnost si začíná uvědomovat, že to není jen marginální problém hrstky křehkých dívek. Je načase přestat poruchy příjmu potravy tabuizovat.
Zdaleka ne všechny vypadají jako ty. Bulimie se dá totiž úspěšně kamuflovat, nikdo o ní vědět nemusí. Přitom i tvoje sestry bulimičky prožívají každý den v němém zoufalství.
Vyhladovělé tělo ve společnosti, kde je všeho nadbytek, je jen zdánlivý paradox. Diktatura krásy je nemilosrdná a velmi reálná, a kdo ji popírá, buď nemá tušeni anebo vědomě zavírá očí. Včera večer se v Událostech zase vymlouval uznávaný módní fotograf s pohrdavým úsměvem: „Podívejte se, tlusté modelky nikdy nebudou“. Ten člověk podstatu věci evidentně nepochopil: potřebujeme konečně zase vidět ženy se vším všudy, a už ne vyhublá ramínka.
Jednu modelku, krásnou holku, na kterou byla radost se dívat, přinutili hubnout. Prý byla „tlustá“. Po několika měsících přísné diety a dvou týdnů, kdy skoro nejedla, řekli jí konečně: „Vypadáš báječně“. Pochopila: abych vypadala báječně, nesmím jíst. Ve skutečnosti vypadala jako stín sama sebe. Je jen jedna z mnoha. A ne, není to jen její problém. Kult absolutní štíhlosti se propaguje všemi prostředky moderní mediální společnosti.
Úspěch Kate Mossové, anorekticky působící modelky à la Lolita, byl příznačný. Váha pod normální mírou je vnímaná jako obzvlášť atraktivní.
I ty chceš přece vypadat tak báječně. Máš na sebe vysoké nároky, dost možná je měli na tebe i rodiče. Musela jsi doma fungovat jak cvičená opička, musela jsi taky být tou hodnou, poslušnou, bezproblémovou holčičkou, která je v Čechách tak rozšířená? Anebo jsi mohla občas i zlobit, nefungovat podle očekávání rodičů, bez následného odnětí lásky, mohla jsi být taková, jaká jsi?
Jsi inteligentní, a chceš mít absolutní kontrolu nad sebou, svým tělem, svým životem. Nedostatek disciplíny je slabost, a každé sousto navíc neomluvitelný prohřešek. Kult krásy a štíhlosti začal nabírat náboženské rozměry, neboť kdo jí podle libosti, hřeší.
Vytvořila jsi přísný režim nad sebou jako bič. Tvoje krédo zní: sebekázeň místo rozpustilosti, výkonnost místo zahálky.
Jistě, kult krásy nemůže za všechny tvoje problémy. Tvoje tělo se stalo místem sebedestruktivních zápasů psychických konfliktů. Tvoje Já zůstalo někde na cestě tvého mladého života ležet. Bojíš se konfliktů ve vnějším světě, funguješ jen skrze uznání ostatních, jsi závislá na jejich mínění, existuješ jen v jejich očích, které se ti ale už dávno vyhýbají.
Řekla bych ti toho hodně, ale určitě toto: „Tvoje duše pláče. Potřebuješ pomoc.“ Budeš se na mě dívat velkýma smutnýma očima, a asi mi odpovíš: „Nechte mě v klidu.“ Já vím, nechceš promluvit, poradit, pomáhat. Kdyby ti nešlo o život, mlčela bych. Ale nechci se dívat jinam. „Tvoje duše pláče. Nejsi sama, pomoc existuje.“ Prosím, přemýšlej o tom.