Manžel byl na blogu už dva měsíce, když se mě jednoho listopadového dne zeptal: „Proč vlastně nepíšeš ty?“
„Já? Co bych tam napsala já? Jsem cizinka, česky sice trochu umím, ale dělávám chyby. Všem těm chytrým politologům a sociologům neumím v jejich mateřštině konkurovat“.
Pravda byla samozřejmě jinde. Ale brouk v mé hlavě už pracoval.
Začneme u konce mých mělkých výmluv. Zaprvé: o konkurování tu nejde. Aspoň mně ne. Za druhé: Není právě skutečnost, že jsem cizinka, důvod, proč bych měla něco psát a nabízet trochu jiný úhel pohledu? A nakonec: Jsem žena, a těch je tu málo. Bylo rozhodnuto.
Proč je na tomto blogu tak málo žen? Dovolím si nabídnout dvě možná vysvětlení. Ženy mají stále rezervovaný vztah k počítačům, ale hlavně mají rezervovaný vztah k veřejnému vyjádření se.
Umíme zacházet s počítačem, ale nehrajeme si celé noci s novými programy a technickými možnostmi, jak to dělávají muži. Ve vztahu k počítačům jsme čistě pragmatické uživatelky. S jednou výjimkou: E-mail, Skype a podobné vymoženosti nás náramně baví, protože umožňují i ve virtuální realitě to, co dobře umíme a rády děláme: komunikovat. Ale založit blog? Umístit tam svou fotku? Napsat o politice, o věcech veřejných?
Namátková zkouška na slovenském sesterském blogu vykáže mnohém vyšší podíl žen. Nutno říci, že charakter tamních příspěvků se liší od většiny příspěvků na blog Respektu. Slovenské články bývají kratší a osobnější, a ženy píšou hlavně o rodině, o lásce, o vztazích, o svých každodenních zážitcích.
V Čechách neznám mnoho žen, které se nebojí říct svůj názor jinde než v okruhu rodin a přátel. „Ženské“ je mlčet, chovat se decentně, neexponovat se, neriskovat kritiku, nemluvit o ošemetných tématech, zatímco „neženské“ je říct svůj názor nahlas, bez zkrášlujících a omluvných floskulí.
Já se naopak těším na to, až veřejně promluví víc žen. Mě zajímají ženy, které přemýšlejí o životě a našly kuráž svoje myšlenky říci nahlas. Souhlasím s Olgou Sommerovou, když říká: „Ženy jsou silné soběstačné bytosti a přesto samy sebe stále vnímají jako druhé pohlaví“. Ne, být „ženská“ nemůže znamenat mlčet.
Takže – ženy, nebojte se. A manželům vzkazuji: Pobízejte a podporujte své manželky.
A hrajte si s dětmi, aby měly vaše ženy klid na psaní.