Češi se bohužel velice málo zajímají o konkrétní program politických stran. Raději se nechají vést vágními představami, obavami a subjektivními pocity ohledně zevnějšku a vystupování toho či onoho politika. Jako by přemýšlení o společnosti chtěli přenechat politikům. Pro mě není relevantní, zda někdo je nebo není kníže, víc mě zajímá, co chce strana konkrétně prosazovat a jak se staví k základním tématům současnosti.
Volební program strany TOP09 obsahuje mnohá varování a nabádání. S lecčím souhlasím. Jsem pro zvýšení míry osobní odpovědnosti ve zdravotnictví, pro to, aby lidé pečovali víc o své zdraví a nebrali doktora jako automat na předepisování léků. Jsem pro „rozbíjení korupčních bratrstev“, pro zprůhledňování vlastnických struktur u uchazečů o veřejné zákazky a pro to, aby se matkám ulehčil návrat do práce tím, že náklady na hlídání dětí a domácí práce budou daňově odpočítatelné.
Hlavně se v letáku ale mluví o škrtech a plošném šetření. Všechny sociální dávky, s výjimkou příspěvku na pěstounskou péči a mateřské, se mají o deset procent snížit. To se týká i mezd vyplácených ze státního rozpočtu, s výjimkou pedagogických pracovníků.
Na tomto místě se zastavím, protože mi něco nesedí. Snížit mzdy úředníkům ministerstev a samosprávných orgánů a pracovníkům ve veřejném zdravotnictví vypadá jako logická cesta k úsporám, ale nejsem si jistá, jestli je správná. Pracovníci veřejného sektoru vydělávají v České republice relativně málo. Se soukromou sférou nemá smysl jejich platy porovnávat, se situací státních zaměstnanců v jiných zemích ano.
V Rakousku je práce na ministerstvu nebo na úřadě zajímavá, přestože dřívější definitiva už není po určitém období automaticky přiznána. Práce na ministerstvu je slušně placená a těší se i jisté míře společenské prestiže. Sloužit své zemi je výzvou pro mnohé absolventy škol. Během českého předsednictví se ostatně i pracovníci českých ministerstev dočkali v zahraničí pochvaly. Jsem přesvědčená, že je mezi nimi mnoho schopných lidí, a to nejen mezi krátkodobě ze zahraničí najatými Čechy. Někteří z nich by rádi zůstali, ale v článku Lidových Novin otevřeně přiznali, že nabízené podmínky nejsou odpovídající. Neměli by právě ve veřejné službe pracovat vzdělaní a kvalifikovaní lidé?
Zřizovatelé institucí Evropských společenství to věděli. Chtěli přimět schopné lidi z členských zemí k tomu, aby se spolu se svými rodinami přestěhovali do Bruselu nebo do Lucemburku a působili v evropské veřejné službě. Aby je k tomu motivovali, museli jim nabídnout odpovídající podmínky. Jen na okraj: od jisté výše platu se snižuje i pokušení braní úplatků, ale samozřejmě to není žádná záruka. Dobrým platebním podmínkám musí na druhé straně odpovídat vysoké vstupní požadavky. Do nedávného výběrového řízení na post evropského administrátora se prý přihlásilo víc než padesát tisíc kandidátů; vybráno bude asi několik desítek.
Zkrátka – nemám pocit, že snížit platy českým úředníkům přispěje ke zefektivnění a zkvalitnění jejich práce.
Jak to vypadá s lékaři a zdravotními sestrami? Za svou těžkou práci mají dostávat ještě míň než doposud? Zřejmě ano, na ně žádná výjimka v letáku nevzpomíná. Nemusím zmínit, že post lékaře ve veřejném zdravotnictví je v mé vlasti vážená pozice, o niž je mezi absolventy medicíny velký zájem.
V příloženém „Pražském Kurýru“ se nachází možné vysvětlení, proč se o lékařích ve státních nemocnicích nemluví. Pod temným varováním „Nevracejme se ke státnímu zdravotnictví“ se skrývá výzva k privatizaci zdravotnictví. Autor neříká, zda se mají privatizovat všechny nemocnice nebo jen jejich část. Podle názvu a obsahu článku by mělo státní zdravotnictví nejspíš úplně vymizet. Na jiném místě se zase píše, že se mají zavést „roční limity maximální spoluúčasti pacientů“. Kdo zaplatí ten rozdíl, který bude soukromým pojišťovnám chybět? Stát? Autor článku tvrdí, že „málokdo je ochoten pojmenovat věci pravými jmény, protože opatření, kterými lze dosáhnout prokazatelné nápravy, nebudou nijak populární“. Sám se také zdráhá říct, co má konkrétně na mysli. Že by to mohlo odstrašit potenciální voliče?
V rubrice „Pracovitých je dost“ mě zaujala věta „Podporu v nezaměstnanosti ve stávající výši a délce nedostane ten, kdo podá sám výpověď, ukončí pracovní poměr dohodou … nebo neodpracuje 20 hodin veřejné služby týdně.“
Jako vyhraněně pravicová strana chce TOP09 „tvrdě bojovat proti zneužívání sociálních dávek“. Jak to vypadá v praxi? Ten, kdo ukončil svůj pracovní poměr v důsledku mobbingu (žádná vzácnost) nebo ten, komu šéf odmítl dát částečný úvazek (aby měl více času pro děti), nebo ten, kdo nechce každý týden hrabat listí v parku, nedostane nic – nebo jen málo a krátce? Moc tomu nerozumím.
Když už je řeč o „odpovědných“, doufala jsem, že se něco dozvím o tom, jak TOP09 pojímá odpovědnost za naši planetu. Leták na ni žádným slovem nevzpomíná. Jedině v „Pražském kurýru“ je negativní článek o solární energii, která je označena jako „snadno zneužitelný produkt“. To je vše, co chce strana lidem sdělit k jednomu z klíčových témat současnosti? Škoda, to je opravdu žalostně málo. Mám pocit, že její představitelé jsou zastánci růstového ekonomického modelu, kde se krátkodobému ekonomickému zisku podřizuje všechno ostatní.
Na poslední stránce, před křížovkou, mi padne do oka fotka s Mádlem. V krátkém rozhovoru odpovídá na otázku „Co byste vzkázal českým politikům?“ slovy: „Country first“.
Přiznávám, že jsem jeho odpověď hned neidentifikovala. Jedná se totiž o volební slogan Johna McCaina v minulých amerických volbách, mladý herec je zřejmě jeho příznivcem. Ale co to má znamenat v českém kontextu? Coby v České republice žijící cizinka mě to zajímá. Je to bezelstný projev českého patriotismu? Tajemný vzkaz směrem do Bruselu? Nebo odkaz na republikánský program?
Kennedyova výzva se mi líbí víc: „Neptej se, co může udělat tvá zem pro tebe. Ptej se, co ty můžeš udělat pro svoji zem.“ S tím nelze než souhlasit, právě v České republice občanská angažovanost chybí. Je naivní očekávat, že politici budou lepší lidé než my.
Jako Evropanka (ano, evropská identita existuje!) mi ale nestačí myslet jen na „svoji zem“. To je málo. V době, kdy jsme globálně propojení, letíme za hodinu a půl k moři, pracujeme pro firmy se sídlem na druhém konci zeměkoule, kupujeme v supermarketu banány z Ecuadoru a na tržišti oblečení z Číny, je naše zem společenství lidí na této planetě.
Ale zpět k tomu letáku. Alespoň nosí Jirka na fotce slušivý klobouk. Působí v něm vtipně, což se o jeho pověstném virálu říci nedá.
***
Věnováno Romanu Vidovi.