Mám spíš klidnou povahu, ale na zprávy tohoto typu jsem přímo alergická. Od té doby, co jsem se párkrát rozhněvala, moji známí si je už posílat netroufají.
Obsah těch zprav jistě znáte, opakuje se v různých variacích. Po polopravdách a rádoby-moudrostech, obvykle napsaných v tak špatné češtině, že to poznám i já, následuje rozkaz k dalšímu šíření a skrytá či otevřená hrozba.
Pošli tuto zprávu během pěti minut pěti stům devadesáti devíti lidem, tvůj život se drasticky zlepší a tvoje největší přání se splní. Když tak neučiníš, žádné přání se ti nesplní a tvůj život se v nejbližších týdnech promění v peklo.
Překvapivě velký počet inteligentních lidí se nechá od anonymů takto zastrašovat. I dvojitý doktorský titul neuchránil kamarádku Markétu před slepým uposlechnutím příkazů. Kdyby autorům šlo skutečně o dobro, tak by přece žádné rozkazy neudělili. Pravda je taková, že by bez nátlaku a zastrašování sotva někdo takovou zprávu přeposlal dál.
Já vím, otázka inteligence a vzdělání to není. Je za tím iracionální strach a pověrčivost. Život není hollywoodský snímek, kde víme, že skončí happy-endem. Když nechceme či nemůžeme vydržet životní nejistotu, je každé stéblo dobré.
Nenabízí pověrčivost právě tam „odpověď“ a minimální jistotu, kde vlastně žádná jistota existovat nemůže? Zřejmě potřebujeme takové odpovědi, abychom snížili míru existenciálního stresu a strachu.
Četla jsem o pokusu na britské univerzitě v Bristolu, kde učinil jeden učitel studentům nabídku. „Toto je trochu staromódní bunda. Kdo z vás je ochoten si ji obléct? Dostane za to deset liber.“ Hlásil se tucet lidí. „Musím ovšem dodat, že ta bunda patřila Fredu Westovi“. Fred West byl pověstný masový vrah. Když si přesto jeden z posluchačů bundu navlékl, ustoupili ostatní od něho, jako by měl nakažlivou vyrážku.
Že si nikdo nechtěl tu bundu vzít na sebe, ještě chápu. Studenti měli pocit, že se „charakter“ majitele přenesl na předmět. Naprosto iracionální, ale do jisté míry pochopitelné.
Méně pochopení mám pro šíření zastrašujících zprav. K tomu, abychom si něco ze srdce přáli a směřovali k uskutečnění tohoto přání, nepotřebujeme přece anonymní zprávy a rozkazy.
Asi máte pravdu, takové zprávy nestojí za řeč. Kdyby nebyly celkem vydařeným pokusem o manipulaci. Stačí lidem trochu pohrozit.
Mimochodem k britskému pokusu: Ta bunda ve skutečnosti Westovi nepatřila.
Podle neověřených zdrojů ji na sobě nosil jeden ze šílených autorů pověrčivých e-mailů.