Reklama
 
Blog | Angela Rogner

Konflikt u Zelených

Když uspěla Strana zelených při minulých volbách do parlamentu, měla jsem radost. I Česká republika potřebuje stranu, která nabízí víc než soutěž a kult materiálního úspěchu anebo paternalistický stát.

Vize budoucnosti, která nezahrnuje udržitelný rozvoj planety, občanskou společnost a smysl pro solidaritu nejen s krajany, je dnes prostě málo. Trh sám o sobě žádný globální problém nevyřeší: ani znečištění životního prostředí, ani chudobu na světě, ani energetickou krizi, mafiánské struktury, korupci a praní špinavých peněz.

Myslím, že si Češi přáli i jinou politickou kulturu: věcnou a civilní, ne hulvátské vzájemné přetrumfování ješitných politiků. Proto nesouhlasím s lehce arogantním tónem Neviditelného Psa, který píše, že se to Bursíkovým zeleným prostě „stalo". Jejich úspěch nebyl náhodným rozmarem chvíle. Lidé si přáli jinou politiku a jiný politický styl.

Martin Bursík a jeho lidé udělali za ten čas dobré věci, nejen na národní úrovni. Můj manžel pracuje za SZ v komunální politice a snaží se dosáhnout mj. toho, aby zelené plochy zůstaly a nezmizely pod obchodními centry, garážemi a různými spekulativními projekty.

Tak jako v jiných stranách, jsou i ve SZ rozdílné názorové proudy. Demokratická politická strana není monolitický blok, kde vládne jediný názor nebo hromada pomatených nadšenců, kterou šéf vede železnou rukou.

To, že ve straně při zásadní programově shodě existují různé názory, není samo o sobě nic špatného. Skoro bych řekla, že je to zdravé, neboť svědčí o svobodě slova a samostatném myšlení členů.

Rozhodující věc, a to je pro mě klíčovým bodem, není okolnost, že konflikt vůbec existuje, ani to, že došlo k založení stranické frakce, ale způsob, jak strana s takovým konfliktem zachází.

Neznám detaily všech událostí a střetů, které se ve SZ za poslední rok odehrály, ale způsob, jak vedení SZ jednalo minulý víkend, mě velice překvapil. A to ne v pozitivním slova smyslu. Vyloučit prominentní členy opoziční frakce není řešení. Takový postup kritiky neumlčí (naopak) a ideologické konflikty ze světa nesprovodí, ale ještě vyostřuje.

Kdybych tvrdila, že „právě strana, která chce dělat jinou politiku, se uchyluje k prostředku, jenž od dob komunistických čistek po Pražském jaru vzbuzuje neblahé asociace", sklidila bych nejspíš rozhořčený protest. Netvrdím to ovšem já, ale Neue Zürcher Zeitung v článku pod názvem „Čeští zelení se navzájem rozdrásají". Možná bychom se měli nad tím přece trochu zamýšlet. 

Voliče, mám pocit, nezajímají vzájemná obvinění a nekonečné debaty o tom, kdo má pravdu. Voliče zajímá víc, jak se ve straně zachází s vnitřním konfliktem.

Přeji si, aby Strana zelených uspěla i při dalších volbách. Nepřeji si ale Stranu zelených, pro kterou jsou takové metody normální.

Odkazy:

Neviditelný Pes

NZZ

 

Reklama