Maggie, postarší vdova z londýnského předměstí, nabízí své služby v levném sex clubu v Sohu. Kdyby to věděly sousedky! Pravda, dělá to jen, protože má smrtelně nemocného vnuka, rodinu bez peněz, sama se nic nenaučila a cesta do australské specializované kliniky stojí šest tisíc liber. Ale její stud je minimálně tak velký jako pověst, jíž se jako Irina Palm (umělecké jméno) a „nejlepší pravá ruka“ Londýna těší. Muži stojí ve frontě před její kabinou s dírkou ve stěně jako zárukou anonymity. Džob je jednoduchý: vazelína do dlaní a třít. Nejdřív pomalu, poté rychleji … a je hotovo. Další, prosím.
Maggie je neduživá postava. Vše na ní je tuctové a upotřebované: hnědé zcuchané vlasy, těstovitý vzhled, ptačí oči. A teprve chůze: tuhými kroky se pohybuje toporně po městě. Jak nejprve plaše vstoupí do „Sexy World“ a nechápe, co míní šéf slovy jako „hosteska“ a „vypumpování“. Jak utíká a vrací se, jak se nechá zaučit mladší kolegyní, a přitom jí v obličeji svaly nepatrně cukají ve směsi údivu, odporu a pragmatismu. Jak si v pornokabině vytváří pohodlí, podpatkem své boty připevní hřebíkem obraz na zeď, stolek před dírou v bordelové stěně zdobí termoskou, svačinou a kleenexy.
A jak, až se pravda nedá už dále zatajit, zasvěcuje šokované sousedky na květinovém gauči v zatuchlém, pokryteckém předměstí, suchými slovy, hlubokým hlasem a tichou slastí do profesionálních podrobností. Ne, ruku nenosí v pásce, protože se zranila. Obvykle se tomu říká tenisový loket, v její branži se mluví o penisovém loktu.
Režisér označil svůj film za „politicky nekorektní romantickou tragikomedii“. Na romantice mohl podle mne trochu šetřit. Ale jinak je to pozoruhodný film s dojemnou hrdinkou. Ať žije the wanking widow, vdova, která ho mužům vyhoní. Trefnější překlady jsou vítány.
Sam Gabarski: Irina Palm
Francie/Belgie/Lucembursko/Německo/Velká Británie 2007