Od toho okamžiku má matka potíže soustředit se na rozhovor. Kvůli ponožkám nemůže Báru brát vážně. Takové ponožky přece nenosí dospělý člověk.
Lidé reagují odmítavě, když dospělý vybočuje z řady. „Jak to vypadá? Co tomu budou říkat lidé?“ napomínali nás rodiče. Být „velký“, to znamená především být rozumný, vědět, co se sluší a patří.
Nebýt dětinský. Nestahovat na sebe pozornost. Ledaže skrz symboly úspěchu a hmotného statusu: To je můj dům, můj vůz, můj bazén, můj doktorský titul, moje žena. Ale proboha nestahovat na sebe pozornost nevhodnými ponožkami.
V minulosti to bylo jednodušší. Život měl v podstatě jen dvě fáze, dětství a dospělost. Podle sociálního původu musely děti velkým buď pomáhat anebo se od nich učit. Jakmile byly dost velké, aby mohly sami pracovat a mít děti, platily za dospělé. Splnit svoje povinnosti v práci a v rodině, být ctihodným občanem, to bylo vše, co se od dospělého očekávalo. Za to si zasloužil respekt a mohl si být jist, že našel svoje místo ve společnosti.
V dnešní společnosti tento model přestává platit. Ano, většina lidí si stále myslí, že potřebujeme „solidní“ zaměstnání a vážný vztah. Ale co to znamená solidní a vážný? Kdo si může být jist, že ho společnost bude ještě zítra potřebovat v povolání, kterému se učil? Nevíme, zda velká láska bude dost velká na malichernosti každodenního života. Nevíme, zda a jak to bude všechno fungovat: vztahy mezi ženami a muži, mezi dětmi a rodiči, politika v dobách terorismu, pracovní trh v dobách globalizace. Jsme dospělí, ale málo toho víme. Máme zkušenosti, ale občas jsou nám houby platné.
„Kdy jsem se poprvé cítil dospělý? Když jsem ukončil vztah se ženou, aniž bych měl další v dohledu. Vydržel jsem strach ze samoty “, řekl mi kamarád.
Já jsem si zase dlouho myslela, že ten pravý život začíná někdy později. Jako v divadle, až se zvedne opona. Bude to jiný, lepší, zajímavější život. I o princi jsem určitou dobu snila. Jednoho dne jsem se dívala na svůj život a konstatovala, že je to přesně ten život, který jsem si sama vybrala. Tehdy jsem se cítila dospělá.
Narazila jsem na seznam vlastností charakterizujících dospělého člověka. Patří k nim vysoká míra sebedůvěry, schopnost vyjádřit svoje city přiměřeným způsobem, realistické vidění vlastních silných a slabých stránek, schopnost uzavřít kompromisy, bez sklouznutí do konformismu. Schopnost rozlišovat to podstatné od nepodstatného, přijmout oprávněnou kritiku a převzít odpovědnost za svůj život.
Okolí má vliv na naše dospívání. Některé rodiny ve věci dospívání nabízejí bídné vzdělání. Kdo se nenaučil samostatností, kdo se nenaučil, že konflikty patří k životu a nebyl veden k sebedůvěře, dospívá těžko.
Někdo jen těžko vyroste z dětských botiček, jak říkáme v němčině. Jako Honza, kterému je pětatřicet. Je svobodný, bydlí sám v garsonce. Maminka mu pravidelně vaří, pere, žehlí, a uklízí. Tento servis samozřejmě očekává i od budoucí manželky. Zatím se nenašla žádná, která by mu tak dokonale žehlila košile do práce a vařila tak dobrou svíčkovou.
Nebo J., které je také pětatřicet. Svůj život by mohla celkem zvládat. Tatínek jí stále říká „Moje malá princezna“ a pravidelně jí daruje peníze. Na byt, na dovolenou, na nový nábytek, na nové auto. Je to milé od tatínka, a pohodlné pro ni. Jenže, občas má J. strach. Co bude, až ji tatínek už nebude podporovat? Jak to má princezna vědět, když stále žije jako v pohádce.
Ovšem, nikdo není dvacet čtyři hodin jen dospělý. Při vstupu do dospělosti neodevzdáme u šatny všechny skvělé vlastnosti a schopnosti, které jsme jako děti potřebovaly k objevení světa. Zvědavost, zvídavost, potěšení ze hry, nespoutaná radost a nespoutaný hněv.
Komu bylo dopřáno být v dětství dítětem, ten si užije i předností dospělého života. Kdo naopak musel příliš brzo plnit mnoho povinností, bude jich mít jednoho dne dost. „Mám toho dost“, říká žena, která se již jako dcera musela starat o mladší sourozence, jako matka převážně sama nést starost o děti, a jako babička se předpokládalo, že bude pečovat i o vnoučata. „Dělejte si, co chcete. Já si chci také konečně dělat, co chci.“
Představ si, že jsi dospělý a rozhoduješ sám o svém životě. Budeš chytrý, rozumný a vážný jako dospělý. Ale občas také trochu pošetilý a hloupý. Dnes jsi silný, zítra budeš slabý a unavený. Budeš tím vším a ještě víc. Dokonce budeš i tím, před kterým tě rodiče vždycky varovali.