Petře, vidíte, zrovna tohle by byl článek jaqíno a soudím, že by jej nikdo jiný nepsal tak precizně kafralsky (v tom nejlepším slova smyslu) jako Vy. Zvýšil bych Vám za to karmu ;-). Takhle to zůstane ve formě nástřelu, který si přečte počet čtenářů spočetný na prstech jedné ruky, protože jsme už strašně „hluboko“… což je škoda.

Nevím, jaký článek o panu Kellneroj máte na mysli. Musím vyndat papriky z roury, pálí se 🙂

Váš životní model, Glume, přece uznávám. Nikdy jsem neřekla: matka, která zůstává doma, to dělá špatně. Naopak. Lituji, že společnost výchovu dětí neuznává jako větší hodnotu. Kdybyste tušil, kolika matkám na mateřské, které se styděly za tu „díru“ v CV, jsem se už snažila zvednout sebevědomí … Chytrý personalista ví, jaké manažerské a organizační schopnosti, jakou odolnost vůči stresu si maminka několika dětí vypěstuje. Ve skutečnosti – a to jsem velice upřímná – obdivuji a schvaluji maminky, které se naplno věnují svým dětem.

Nemůžeme zatracovat ženy, které z různých důvodů (i finančních) chodí do práce. Kromě toho se odchází léhčeji z místa pokladní u Alberta než z místa ředitelky podniku. I já mám svou práci ráda. Dvě třetiny svého času jsem na rodičovské, jednu třetinu v práci (v Lucemburku). Máme možnost volby, každá musí zvážit pro a proti. Jako uznavač svobody možnost volby jistě vítáte.

Určitě nejsem konzervativní, i když mě „nemůžete odpustit“ náš životní model (to nemyslím zle, měkce). Na [http://www.politicalcompass.org/] jsem měl výsledek L/R 6,63 (-10 absolutní levice – + 10 absolutní pravice) & L/A -2,77 (-10 absolutní liberál – + 10 absolutní autoritář). Tomu /nejen já) říkám liberalismus: svobody osobní i ekonomické. Konzervativec by měl to druhé číslo kladné. Zkuste si ten test, je to zajímavé.

Tento „skandál“ tady zveřejním, protože i to mi přijde jako zajímavé téma, jakkoliv se o žádný řízený hokus pokus nejednalo.

No uznejte sama, včera jsem glumoval k článku o p. Kellneroj – pod vlastním jménem by mi to z pozice jednoho z vrchních ředitelů jeho největší společnosti přišlo divné, nemyslíte?

Člověk diskutuje trochu jinak, řekla bych s větším osobním zaujetím, vážněji, možná i citlivěji a s větším respektem, když o druhém jmenovitě a myšlenkovitě něco ví. Nebo se mýlím?

Pavel Sikora píše výborné články. Myslím, že ho tu potřebujeme jako konzervativního (bude mi oponovat?) názorového oponenta. Na tomto blogu je v menšině, ale v české společnosti nikoliv.

Nedotklo se mi to osobně, to ne. V první chvíli mě to zaskočilo, to ano. Ale jsem smířlivá. Prosím i Petra II o smířlivost. Sice Vás neznám, nevím, jak vypadáte, protože neblogujete, ale důvěřuji Vám. Skoro jsem sentimentální, když říkám, že jsme tu už jako jeden velká diskutující rodina. Je to směšné?

Na gymnáziu jsme s několika spolužáky vytvořili mou fiktivní nevlastní sestru. Samozřejmě bez intrnetu a jakékoliv techniky. Namíchali jsme fikci a realitu tak dokonale, že nám po třech letech, kdy jsme se rozhodli tuto postavu zrušit, nikdo nevěřil, že by neexistovala. (ještě zbývalo pořídit jí doklady a dobře ji provdat)

Manipulace? Vy jste ve skutečnosti třeba Alexandra Nováková, ale jste v pohodě, protože se vždy podepisujete jako „petr II“ a důsledně nepřechylujete. Já jsem špatný, protože v pracovní době používám nick. Pod nickem ale píšu svoje názory, neměním si pohlaví, věk ani stav… Who’s bad?