já to právě na vás vidím – tu úctu k jazyku a taky racionalitu – mám myšlenku, řádně si ji v hlavě okleštím o balast a potom ji precizně převedu do slov – jistě to má mnoho společného s tlumočením. Mně se to líbí – je to velmi výrazný styl.
Měla jsem na mysli spíš jak by se v nepromýšleném psaní zjevovaly prvky různých jazyků a jak by to vypadalo, že by to třeba mohlo být inspirativní. Ale možná by to jen zatemňovalo význam, to je taky možné.
Ad obsah textu – tady se musím upřesnit „konečné štěstí“ – to by byl samozřejmě nesmysl, navíc skoro jako konečné řešení. Ale „pocit konečně dosaženého štěstí“, to by bylo něco jiného. Někdo se třeba odhodlá skončit s úspěšnou kariérou a otevřít si antikvariát a cítí se pak mnohem líp. Zase jiná věc je, že někdo remcá pořád a spokojen nebude nikdy. A jiní zase, tam asi patří i váš hrdina, jsou natolik odpovědní a „rozumní“, že i kdyby se pokusili o změnu, asi by si to nedokázali užít…

díky za tyhle náměty k úvahám 🙂 mějte se!

Vem si ze mne poučení:
vše, co září, zlato není,
a kdo zlato nad vše cení,
ztratí vše, ač získá jmění,
zlatý hrob též červi plení,
to se sotva někdy změní

Rita, ta co propadá vášni pro Hilského překlady Shakespeara

Odpověď implicitně tam je: chtěl žít jiný život, ale nejspíš teď už nic nezmění. Lituje, je z něho cítit smutek. Navíc: z vlaku pohodlnosti těžko vystoupíš. Ke „konečně“ dosaženému štěstí … trochu se musím usmívat, promiňte. „Konečné štěstí“? Nejde spíš o tu cestu?

Dobře cítíme, zda žijeme v souladu s tím, co vnitřně chceme, či nikoliv. I tělo nám to říká, jen to rádi ignorujeme. Změna je skok do neznáma. Kdo chce především jistotu, asi nechce být básníkem. V co by to vše vyústilo, jak by to ovlivnilo jeho současné vztahy … to je na další texty. Přišlo by mi trochu nevhodné vytyčit ukazovaček a predikovat: Pozor, tvoje žena by se mohla zlobit, kdybys dal v práci výpověď atd. Jasně, mohla bych si vybrat další obraz bankeřova kaleidoskopu, za předpokladu, že svůj život změnil: jak bude vypadat momentka jeho stavu myšlení za 10 let? Ale cpát to vše do jednoho blogového textu mi připadá příliš.

RUEX – Rue X

Lucie: Díky. Jak bych psala, kdybych se odvázala? Psala bych tak jak mluvím. Nebo v rychle prohozených příspěvcích do diskuze. Jenže … mluvené a psané slovo jsou dva různé páry bot. Psaní není lepší jen proto, že je „odvázané“ nebo spontánní. Mluvené slovo je vždy redundantní, psané by mělo být co nejmíň redundantní. (Můj starý spor s těmi, kteří tvrdí, že je lepší psát, jak to z nás spadne 🙂 Mám za to, že text má být pečlivě formulovaný. Pro mě je to věcí úcty před jazykem, ale i před čtenářem. Nechutná s láskou připravený oběd lépe než těžko identifikovatelná kaše, do které házím vše, co mám zrovna po ruce? Je čas na nespoutanost, i čas na pečlivý výběr slov.

Vím, že jste nechtěla polemizovat, jen jsem cítila ve Vaší otázce lehkou preferenci pro tu druhou možnost. Pro mě je to dost zásadní téma.

EURE 🙂