Komentáře: Takové krásné děti. Pocta Tomanu Brodovi

Od: Angela Rogner

Angela Rogner — Wed, 31 Oct 2007 12:51:57 +0000

Ivovi
Dělala jsem mezitím něco jiného, už nemám moc času, a proto doufám, že pochopíš tu stručnost: Máš pravdu!!!

Od: Angela Rogner

Angela Rogner — Wed, 31 Oct 2007 11:58:22 +0000

Přátele III
Tolik chvály člověka zvlášť potěší, když má za sebou 2 hodiny u zubaře. Franzi: díky moc. Mám vás všechny ráda :-)) Nemůžu věřit, že není poznat, že jsem cizinka. Ale vlastně právě tam mířím, neboť nechci, aby lidé chválili co a jak píšu, jen protože jsem cizinka. Glum by našel hned padesát chyb. Kritická a milá česká kamarádka (překladatelka v Evropském parlamentu) mi řekla, že některé moje věty přesně sedí, ale některé zní prostě divně. Rodilý Čech by to takhle neřekl. Moje výhoda je, že čeština a němčina jsou si dost podobné, co se týče metaforiky, způsobu vyjádřování se a vidění světa. Bolestně mi ale chybí český synonymický slovník a skutečně dobrý překladový slovník mezi ČJ a NJ (to, co zatím vyšlo, nedá se porovnat s úrovní dobrých slovníků v kombinaci NJ-AJ, NJ-FJ). Ale to je na samostatné téma.
Musím něco dělat, připravit výuku tlumočení na zítřek. Mějte se hezky. A ještě jednou dík.

Ivovi ještě pár řádků …

Od: Franz

Franz — Wed, 31 Oct 2007 09:23:00 +0000

to Angela
Já bych řekl, že vybíráte témata, která rezonují se zdejšími čtenáři a píšete to vybroušeným (a vyváženým stylem) Proto máte tak kladné ohlasy. Přemýšlím, jestli jsem od vás někdy četl nějaký slabý článek. Nepamatuju se. A kdybych nevěděl, že jste cizinka, nepoznal bych to.

K tomu patosu – mně se líbí, jak občas (většinou v komentářích), lehce patetická jste. Viz váš včerejší příspěvek tady:

Šikana je zlo.
Neměli bychom odvrátit hlavu.
Zlo není otázkou minulosti.
Srebrenica ukáže, jak málo jsme připravení.
Změna začíná doma.
Nedívat se jinam. Vystoupit ze svého kokonu a promluvit. Není to lehké, ale lze to trénovat.
Měli bychom svým dětem ukázat a předat, co je soucit a cit pro spravedlnost.
Jakým právem očekáváme od společnosti, že se bude chovat lépe než my sami?

Každý z těch řádků je téma na samostatný článek! 🙂

Tož tolik po ránu, a díky.

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Wed, 31 Oct 2007 00:46:18 +0000

Zkoumání zla a hledání metod odporu
To jsem rád, že to pan Brod vidí podobně. Připadá mi ale, že tohle je prohospodařená příležitost – kdyby třeba včas vznikly organizace těch, kdo přežili holokaust, a morální autoritu použili k „směrování“… utopie, mír jsme už prohráli.
Tím „zkoumáním zla v nás“ a hlavně vynalézáním metod, jak i s drobným zlem bojovat, se mediálně vzato skoro nikdo nezabývá. Aspoň tedy až na Koukolíka a na pár lidí, co se zabývají šikanou, o nikom nevím. Protože aby to mělo smysl a nebyla to jenom dojmologie, je potřeba se hodně zamýšlet nad konkrétními způsoby JAK reagovat, a pak postupně začít tím směrem „přestavovat normy“. Nevidím to dobře – on jaksi není, kdo by to dělal.
A z mezinárodního hlediska to vypadá úplně šíleně – třeba v Bělorusku podle zprávy v Respektu bojují proti matkám-disidentkám tak, že jim „sociálky“ pod záminkou protispolečenské činnosti odebírají děti a dávají je do ústavů. A svět – i my – se na to jen koukáme a čteme o tom a skřípem zuby – a NEMÁME METODY ŘEŠENÍ.

Od: Angela

Angela — Tue, 30 Oct 2007 23:51:25 +0000

Petře II !
teď jste mne trochu znejistěl 🙂 Lehce patetická? Chci to být? Vlastně ne. V cizím jazyce píšeme spisovněji, neboť jsme omezenější ve výrazových prostředcích. (Psát hovorově či slangově dopadne stejně trapně). Ale to jste nechtěl říct. Češi píšou suše a trochu sarkasticky. Když už city, tak je to občas psaníčko à la „jsme všichni lidičky, máme srdičky“ atd. Takové psaníčko není můj styl. V němčině bych byla trochu sarkastičtější, psala bych s větší přesností výrazu a stylistickou jistotou, ale v některých českých textech jsem na svůj vkus byla sarkastická až dost.
Německý (i rakouský) tisk má všeobecně dobrou stylistickou úroveň. Od WW2 je v DE a A patos sice tabu, ale jistý sentiment, emoce a soucit nejsou tabu. Možná jsem ovlivněná i jinými jazyky, kde patos tabu není. Nechci ale psát vyumělkovaně. Chci být autentická, co nejblíž podstatě toho, co myslím a cítím. To chci prostředkovat. Nechci se psaním čtenáře držet od těla, chci je pouštět je k sobě. Bože, to zní pateticky.

Od: petr II

petr II — Tue, 30 Oct 2007 23:05:18 +0000

Ještě dodatek…
…přemýšlel jsem Angelo, čím je Vaše psaní odlišné od ostatních autorů. Furt mi to nedocházelo a přišel jsem na to až při čtení Vašich reakcí. Vy se totiž nebojíte být lehce patetická, čili používáte něco, čeho se rodilý Češi bojí jak čert kříže. A protože je ta dávka patetičnosti přesně odměřená a (IMHO) upřímně míněná, sklízíte reakce, jako sklízíte. A teď už opravdu dost, nebo zpychnete:).

Od: Angela Rogner

Angela Rogner — Tue, 30 Oct 2007 22:37:07 +0000

Ivo II
… neboť vyprávět silný příběh v 1.osobě je jako vstoupit na čas do kůže řečníka. Naslouchat může s námi udělat hodně, ale nedá se to porovnat. Ve skutečnosti zůstávají tyto věci s námi. Nemůžeme je ignorovat, ony si nás najdou.
I děti s nimi žijí. Svět pro ně přestává dřív být pohádkou, než si rodiče myslí. Šikana je zlo. Neměli bychom odrvátit hlavu. Zlo není otázkou minulostí.
T. Brod řekl, že se holokaust koná ve světě dál. Když slyšíme, že v Africe zahynuly desetitisíce, nehne většina z nás prstem. Jakoby vzdálenost ospravedlnila nečinnost, a lidské životy měly tam menší cenu. Srebrenica ukáže, jak málo jsme připravení. Změna začíná doma. Nedívat se jinam. Vystoupit ze svého kokonu a promluvit. Není to lehké, ale lze to trénovat. Měli bychom svým dětem ukázat a předat, co je soucit a cit pro spravedlnost. Jakým právem očekáváme od společnosti, že se bude chovat lépe než my sami?

Co se týče blízkosti, nejsem tak pesimistická. Být si nablízku je možné. Zažila jsem to hodněkrát.

Od: Angela Rogner

Angela Rogner — Tue, 30 Oct 2007 21:55:50 +0000

Yogumine
Jak krásně poetické. Vaše slova nejsou prázdná. Přibližila Vás nám. (Je to správný?) Máte literární talent. Nejsme ve skutečnosti všichni překladatele?

Od: Angela Rogner

Angela Rogner — Tue, 30 Oct 2007 21:50:09 +0000

Přátele II
Otec mých dětí se vrátil a převzal otěže. Můžu psát.

Ještě k perfekcionismu: Tlumočení je nejlepší ochrana. Zbláznila bych se, kdybych byla perfekcionistkou, neboť do parafráze se musím uchýlit pravidelně. Ovšem tlumočení a překládání jsou dvě různé věci, které nelze přímo porovnat. U psaní a překládání chci být přesná, vše jiné by bylo pohrdání jazykem. Docela uznávám heslo „Less is more“. Ale máte samozřejmě pravdu, Yogumine: život je příliš krátký na to, aby byl člověk perfekcionistou.

Petre II: Líbil se mi, jak jste se musel na konci ukáznit. Jste moc hodný na mne. Díky.

Ivane, ano. Ten blog je návykovej. Absťak snáším, když musím. Nestíhám kvůli tomu spoustu věcí. Špatně to s námi končí. ¿Tienes el no. de teléfono de ese médico jefe? Vamos a ver que cosas produces tu en espanol.

Ivo, píšeš velmi zajímavé věci. Today is History (historie s velkým H) neznamená nutně, že nemůžeš žít dál a další noc nebudeš spát. Moje zkušenost jako tlumočnice je samozřejmě specifická …

Od: yogumin

yogumin — Tue, 30 Oct 2007 21:37:06 +0000

Angelo, diky za tu otazku
zcela jsem pri ni zrozpacitel a znejistel. Vubec pominu fakt, ze me i polil rumenec.

Jsem prekladatel. Prekladatel terminu, prani, mist schuzek a pod. Vic mi vsak moje vrozena tekavost nedovoluje vyslovit. Jsem strasny stydlin.

Znovu se omlouvam, ze jsou ma slova tak rozpacite prazdna.