Komentáře: Rána, která bolí (+ německá verze včetně podcastu)

Od: Radka

Radka — Sat, 17 May 2008 12:50:22 +0000

Plácnutí přes zadek? Kolikrát denně?
Fyzický trest jako projev promyšlené strategie (ve škole trojka, doma jedna rána; čtyřka = 2 rány; pětka = 25 na holou) snad myslí minulosti. Ovšem, jak již bylo řečeno, k plácání přes zadek se rodiče uchylují ve chvíli, když už toho mají dost (např. po probědělé noci s kašlajícím marodem, jehož sourozenec se přes den celkem pochopitelně také dožaduje pozornosti a „zlobí“). Já měla kdysi dvě malé holčičky, narozené rok a půl po sobě a v kritické době jejich 2 a 3 let jsem si dávala na ruku červenou gumičku, aby mně brzdila ve chvíli, kdy se rozmachuji k ráně na zadek (někdy to pomohlo, někdy ne). Ono to plácání opravdu nutné není. Lze nahradit jiným signálem dítěti, že dělá něco špatně, třeba dítěš zvednout a odnést. V jedné „kuchařce“ na chov dětí přeložené z němčiny, bylo uvedeno, že pokud mimino nezadržitelně pláče a pláče, má matka zavolat na krizovou linku, dřív než se bude snažit ho umlčet trochu drsněji. Je taková linka taky u nás? A vědí o ní matky?

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Sat, 26 May 2007 22:15:45 +0000

Kráťo prosím, vyložte tedy stručně svůj postoj
Netuším, kde jsem Vám vložil něco jiného do pera, prosím, opravte mne. Jestli bylo to zestručnění Vašeho názoru na trestání batolat (a podle vašeho šišlavého příkladu nemohlo jít o dítě starší, maximálně tak 4 roky) moc legrační a dotklo se Vás, tak se omlouvám.
Nechci bojovat.
Chci komunikovat a pochopit Váš postoj.

Je pro vás tělesný trest pro takového kluka, jakého jste skvěle předvedl v příkladu o fíkusu, přípustný a běžný, nebo ne?

Od: Kráťa

Kráťa — Sat, 26 May 2007 21:44:32 +0000

Inteligence a erudovanost někoho opravňuje lhát?
Možná dobře pochopil jemné „odstíny“ Vašeho článku. Jenže to je něco jiného, než to, že mi ve svém příspěvku z 26.5.2007 20:36:47 vložil do úst něco, co jsem neřekl.
Možná se kompromituji. Vy se pro změnu stavíte na stranu lháře!

Od: Angela Rogner

Angela Rogner — Sat, 26 May 2007 21:27:53 +0000

Ke slušnosti vychovanému Kráťovi
Nevím, kolik je Vám let, pane Kráťo, a kolik jste toho v životě už poznal. Jedno je ovšem jisté: Svou neuvěřitelně agresivní reakcí vůči Ivovi, před jehož inteligencí a erudovaností se hluboce kláním a který velmi dobře pochopil, o co mi v článku šlo, se sám sebe velmi zkompromitujete.

Od: Kráťa

Kráťa — Sat, 26 May 2007 21:10:31 +0000

Ivo, já se na Vás nehněvám.
Jen si myslím, že byste potřeboval trochu nařezat, protože se chováte jako umíněné dítě předškolního věku. Vlastně ne. To bych tomu dítěti křivdil. Ono nedokáže vědomě překrucovat to, co napsali jiní, jako to děláte Vy. Smutné je, nejste sám. Nebo že byste neuměl pochopit text, který čtete?

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Sat, 26 May 2007 20:36:47 +0000

Kráťovi a Pavlovi – prosím o vyjasnění názoru
Pánové Pavle, Kráťo a další: zkusme bez hněvu a vášně uvažovat. Článek byl o tom, že výprask nebo zfackování je jako výchovná metoda pro děti záležitost nebezpečná, přinášející víc škody než užitku. Vy tvrdíte, že naopak je to výchovná metoda dokonce snad nutná pro to, aby děti nezvlčily a ve společnosti nezavládla kriminalita. Pan Kráťa přímo zastává názor, že jako táta není schopen přesvědčit ani dvou až tříleté dítě o svém názoru jinak, než hrubou silou. Ve vyšším věku to možná jde, asi proto, že po tvrdém batolecím výcviku děti chápou lépe, i když vliv v brzkém věku metodicky používaného výprasku na kognitivní funkce pokud vím nikdo netestoval ani u opic, (možná to už ani nepůjde, protože by tomu zabránili ochránci zvířat). Pan Pavel míní, že některé věci jsou ve společnosti konstantní a neměly by se měnit, jako třeba výprask dítěti, které spáchá něco, za co dospělý být bit nesmí, zatímco jiné podobné (třeba útrpné právo) opuštěny být mohly. Prosím, potvrďte, je to tak?

Od: Kráťa

Kráťa — Sat, 26 May 2007 16:11:20 +0000

Re: Nevolnictví
Hezky jste, Pavle, popsal to, co si myslím i já. Tak bych k Vaší myšlence doplnil snad jen: JIM (Angele a přívržencům) je to úplně jedno! Oni si v klidu „za pár let“ tento svět opustí a jestli ta „civilizovaná“ část světa půjde do … je jim úplně jedno!

Od: Pavel

Pavel — Sat, 26 May 2007 12:03:21 +0000

Nevolnictví
Přirovnávání výchovy dětí k otrokářství je snad poněkud přehnané.

Zkuste si schválně udělat takové historické srovnání. Ještě v 50. letech bylo běžné, že kluk dostal za lumpárnu ve škole rákoskou, nebo klidně od cizího člověka na ulici záhlavec. A doma? Stačilo se na otce křivě podívat a už ji kluk měl. A slyšel v té době někdo, že by parta dětí uprostřed velkoměsta přepadla, zbila a okradla dospělého? Viděl v té době někdo, jak děti školou povinné systematicky demolují autobusové zastávky? Nebo že by dva čtrnáctiletí kluci znásilnili spolužačku?
Zatímco dnes už nám dospívá druhá generace „nebitých dětí“ a ruku v ruce s ní přichází stále se stupňující násilné chování dětí a kriminalita mládeže. Náhoda?

Souhlasím, že tlouct děti za neúspěch ve škole je nesmysl. Ale za úmyslnou lumpárnu nebo škodolibost, zejména spojenou s ubližováním druhému, výprask PATŘÍ.

Pokud dokážete děti vychovat ke slušnosti i bez toho, pak sláva. Jen se bojím, že budoucnost vám nedá za pravdu.

Od: Jiri Knesl

Jiri Knesl — Sat, 26 May 2007 11:18:21 +0000

to Pavel
Kdyz vyrustal Washington, pouzival dopisy misto SMSek, kdyz vyrustal Einstein, na slozite vypocty nepouzival superpocitace …. co fungovalo stovky let a bylo dobre, dnes jiz dobre neni. Vse se vyviji, nechapu, proc by se nemohl zmenit i postoj k vychove deti.

Pokud z ditete lze vychovat slusneho, tolerantniho, pracoviteho a ucenliveho cloveka bez biti, budu rozhodne pro to, aby se takhle deti vychovavaly.

Od: Angela Rogner

Angela Rogner — Sat, 26 May 2007 11:15:27 +0000

To musíte přijít se silnějšími argumenty
Mučení a nevolnictví byly také po staletí samozřejmé, a dneska to víme líp. Něco není dobré JEN PROTO, že tu staletí bylo. Možná že Churchill byl prchlivý egocentrik, Washington močil do postele, Kennedy nevrotický sukničkář, a Einstein sociální autista. Co my víme o jejich vnitřních problémech? Vůbec nic.
Vřele doporučuji četbu klasika německé literatury „Der Schüler Gerber“ od Friedricha Torberga. To je jen jeden příklad velkého myslitele a literáta 20. století, který se ohradil proti systematickému fyzickému trestání dětí.