Komentáře: Přála jsem si jinou matku

Od: Peter Galan

Peter Galan — Mon, 08 Sep 2008 00:50:19 +0000

……..
Bola vazna. Ak by som chcel ironizovat, napisal by som viac.

Od: Angela

Angela — Sun, 07 Sep 2008 23:50:35 +0000

To Peter Galan
V naších otrlých časech váhá i idealistický autor, zda je tak bezprostředně emocionální reakce jako ta Vaše míněna vážně či nikoliv. Jsem ráda, že jsou ještě lidé, které lze rozplakat. Proto ji beru vážně. Díky.

Od: Peter Galan

Peter Galan — Sun, 07 Sep 2008 10:23:36 +0000

……..
rozplakali ste ma

Od: Milan

Milan — Sat, 06 Sep 2008 05:31:50 +0000

Vysvetleni. Mozna.
Nechci Vas urazet, pani Angelo. Ale jestlize trpite urazlivosti jako vetsina zen, tak pak je to nad moje sily.
Tak jak pisete tak znite tak moc sebejiste. A to neni dobre znameni.

A und B. To dela moc lidi. Ja tvrdim A a nekdo jiny tvrdi B ne proto, ze ma B podlozeno nejakou lepsi evidenci, ale jen tak na just.

Dost to delaji ti co si moc nejsou jisty sami sebou.

Od: Angela

Angela — Fri, 05 Sep 2008 22:33:53 +0000

Nechápu
co tím A und B myslíte, Milane. Vysvětlila jsem svůj příklad, nic víc. Nejsem žena, co ví všechno. Takové latentní narážky jsou trochu laciné, nemyslíte?

Od: Milan

Milan — Fri, 05 Sep 2008 21:29:11 +0000

Moudra to zena, Angela.
Vypada to, ze jste zena co vi vsechno.

A pak jeste takovy ten typ, kdyz jeden rekne A tak ten druhy B.

Tak toho radeji necham……..

Od: Angela

Angela — Fri, 05 Sep 2008 21:11:45 +0000

Lenko
výborně. Budu se těšit. Šťastný let!
Mmch: 19.9. je blogerské setkání na Slamniku v Praze 6.

Od: Angela

Angela — Fri, 05 Sep 2008 20:59:00 +0000

To Martina
V podstatě si rozumíme, ale otázku „K čemu jsou dobré pochybnosti o minulosti?“ bych nekladla. Vše, co jsme prožili, je minulost. Zkoumat ji, ptát se, o sobě pochybovat je součástí sebereflexe. Bez přemýšlení a pochybování se z minulosti vůbec nemůžeme poučit. Ani ji nemůžeme přijmout. K tomu je obvykle potřeba víc než pár vět.

Příjmout vlastní bezmoc chápu ve smyslu pokory slavné Serenity Prayer teologa R. Niebuhr („God, give us grace to accept with serenity the things that cannot be changed, courage to change the things which should be changed, and the wisdom to distinguish the one from the other.“) Stejně tak nemá smysl zlobit se na život, že nám poslal těžkosti. („Proč právě já?“ je asi jedna z nejnesmyslnějších otázek).

Souhlasím s tebou, co se týče nesmyslnosti sebemrskačství, sebeobviňování a sebeobětování. Mmch: za rouškou sebeobětování často skrývá poťouchlá manipulace.

Od: Lenka Ru

Lenka Ru — Fri, 05 Sep 2008 20:45:37 +0000

Ahoj Angelo
nemám teď čas číst celou diskuzi, ač bych ráda (balím na cestu do Prahy), ale téma je pro mě vemi živé. Moje matka byla krásná, svým způsobem ještě je i v 82 letech, ale ničemu to nepomohlo. Náš vztah je prazvláštní. To by bylo na dlouhé psaní, radši si to řekneme ve Strasnicích.

Od: Angela

Angela — Fri, 05 Sep 2008 20:34:57 +0000

To Milan
Ano, i psychoanalýza může pomoci. Ale nejen.

Myslím, že byste neocenil, kdyby se ta žena na vás lepila jako klíště.

Ztroskotání těch vztahů a zakódovaný pocit viny za odchod tatínka úzce souvisí. Vztahy opakovaně neztroskotaly kvůli „špatné volbě“, ale kvůli zoufalému strachu ženy z opuštění. Jakkoli to zní paradoxně, je to jen logické. Ve vztahu jsme šťastní jen ze svobodné vůle. Ne ze strachu z opuštění.