Komentáře: Pocta mému zelináři

Od: miška

miška — Sun, 06 May 2007 01:23:52 +0000

pocta vsetkym tym zelinarom…
Prekrasny clanok, teply a laskavy…

Pripomenul mi jednu mladucku barrandovsku kvetinarku, ktorej usmev akoby ani nebol z toho sidliska, jednu petrzalsku notarku, ktora v okamihu zburala vsetky moje predsudky, staromestskeho kanadskeho kaviarnika, ktory si vsimol, ako nam chutia cokoladove mandle a na rozlucku nam ich este par pribalil… Su to ludia, ktori lubia svoju pracu a vidite im to v ociach, to, aku maju radost, ze vam mozu posluzit… A azda ani netusia, ako ostatnym preziaria den…

Od: Angela Rogner

Angela Rogner — Wed, 24 Jan 2007 19:41:32 +0000

Díky, Martine
🙂 Udělal jste mi radost.

Od: martin vlnas

martin vlnas — Wed, 24 Jan 2007 12:37:03 +0000

krasa
skvěle napsané, upřímné, parádní. děkuji za počtení

Od: Kamil

Kamil — Sat, 20 Jan 2007 00:59:29 +0000

Proč je takových lidí tak málo?
Já si myslím, že takových světýlek a oáz v trafice, zelovoci či kantýně není vcelku málo (co to je málo a co to je moc?), ale ten jejich úsměv duše je často z podvědomé opatrnosti skryt v hloubi nebo dokonce zakrýván úmyslně. Žijeme v době, která preferuje tvrdé, cílevědomé, nekompromisní individuality. Ne každý takový umí být, mnoho lidí takovými být vůbec nechce. Ale okolnosti i zkušenost je nutí být ostražitým, neustále ve střehu. Neotvírat okno do své duše, potlačit emoce nebo je zakrýt nějakou pózou. A proto máme kolem sebe na první pohled mnoho zamračených zelinářů, trafikantek, kantýnských, ale i sester v nemocnicích, lékařů, šéfů i nešéfů.

Sám, když potkám člověka, který to okénko do své duše pootevře, pocítím, jako kdyby na mne přeskočila jiskra dobré nálady a pak tak nějak samovolně šířím tuto jiskru dál (alespoň mám ten dojem). Ale musím si přiznat, že mi to jde méně, než bych si přál.

Od: LOJR

LOJR — Fri, 19 Jan 2007 10:27:04 +0000

Ano, mám takového trafikanta.
Nový obchůdek v miničtvrti novostaveb . Chodím tam jen v sobotu dopoledne, obvykle koupím jen MFD. Přesto je vždy usměvavý a co naprosto nechápu, pamatuje si mě a dokonce i co kupuji. Jiné takové světélko je kantýnská v jídelně, kam chodím ve všední den na oběd. Proč je takových lidí tak málo?

Od: Angela Rogner

Angela Rogner — Thu, 18 Jan 2007 20:02:54 +0000

Kamile, jsem
ráda, že moje psaní jsou pro Vás oázou. Řekl jste to krásně. Tvůrčí proces pro mně oázou není, vždyť píši v cizím jazyce, a tam se nerodí vůbec nic lehce. Zvážím každé slovo. Ale ukrutně mě to baví.
Ve svých příspěvcích nechci poučovat, chci dát svědectví o tom, co myslím a zažívám.

Od: Kamil

Kamil — Thu, 18 Jan 2007 19:07:49 +0000

poděkování za „dodávku“ pozitivní energie
Děkuji Vám Angelo za Vaše poslední příspěvky, které jsou v tom dnešním uspěchaném světě tvrdých loktů a navybíravých faulů, politického hokynaření a lidského pinožení takovou oázou, doplňující poutníkům po webu životodárnou energii. Možná ne všichni jsou stejného názoru, nevadí, já Vaši „oázu“ navštěvuji rád.

Od: Jana

Jana — Thu, 18 Jan 2007 15:56:25 +0000

moc hezké 🙂
jako ostatně všechny vaše články, paní Angelo. Nejsem z Prahy, nemůžu tedy Vašeho zelináře navštívit osobně, tak ho ode mě alespoň pozdravujte, třeba ho to potěší. Takových lidí jako on mnoho není a je potřeba si jich vážit a podporovat je 🙂

Od: Ostrich

Ostrich — Thu, 18 Jan 2007 15:33:07 +0000

Dobře jste udělala
Doufám, že to tomu zelináři pomůže. Ukáže se, jak velká je síla komunity. Skvěle napsáno, mám z toho přesně stejný pocit. Realistické řešení je ale asi jiné, nebo spíš by se k té solidaritě mělo ještě přidat: snížit daně na práci, ty šíleně znevýhodňují malé podniky. Ale to je vlastně taky závislé na solidaritě komunity

Od: Pumpescu

Pumpescu — Thu, 18 Jan 2007 09:58:53 +0000

moc hezký
jako vždycky