Společně s ostatními se těším na dalšího cokoliv od Vás. Cordialmente Tonda Baudyš

A je to napsáno takovým způsobem, že imunitní systém mysli čtenáře nezareaguje na tvůj mem odmítavě jako na poučování, ale přijme ho jako „rezonančního bratra“. Protože žádný cizí mem do naší mysli doopravdy nepronikne. Autorovo vnější semínko „jen“ probouzí rezonancí přes komunikační membránu čtenářovo podobné semínko vnitřní.

To je pravá magie dobrého textu, memu, který se umí replikovat.

Text lze samozřejmě brát jako profesní nástroj. Aneb v libovolném účelu je vždy lepší mít nůž nabroušený než tupý. Howgh, s tvým pohledem souhlasím (snad jen s jistou malilinkatou výhradou, že stejně jako účel nesvětí prostředky, tak ani prostředky nesvětí účel:-))

S těmi dobrými reklamními texty jsem to myslel takhle: nejdřív bych měl z vtipného reklamního textu taky radost (to už se mi dlouho nestalo). Ale pak by ve mně začalo hlodat cosi jako lítost, že autor čas svého talentu prodává způsobem, který ho „spotřebuje“. Jako bych viděl Leonarda malovat stovky efemérních billboardů místo jedné Mony Lisy.

Ale kdoví, třeba nastala doba, kdy billboardy jsou důležitější než obrazy – určitě je uvidí víc lidí.

Ano, autor mne vždy zajímá víc než samotný text.

Samozřejmě nemám jinou možnost s ním komunikovat, než co nejhloub pochopit jeho text. Čím víc se text blíží stylu „jablko“,

Dále: nemůžeš dětské psaní porovnat s psaním dospělého autora. Dítě píše, jak umí. Neumí to líp. Dospělý člověk to líp umí – nebo aspoň by to umět měl, jinak by se nejspíš měl věnovat něčemu jinému než psaní.

Moje je spíš, že člověk, který je schopen jít do hloubky, je schopen produkovat podstatný text bez odboček a banalit. Víme, že říci podstatnou věc jednoduše je mnohém těžší než ji říct komplikovaně. Servírovat čtenáři nestravitelnou kaši (a teď si poraď sám!) prostě nechci.

Též nemůžeš porovnat motivaci čtenářů při čtení reklamních sloganů a terapeuticky napsaném deníčku. Není jeden text lepší než druhý, každý text má svoje opodstatnění. Když očekávám deník, nejdu číst reklamu, a naopak. Nezlobím se, když čtu dobrý reklamní slogan, naopak: mám radost z invence a pregnantnosti slovní hříčky.

Porovnat mezi sebou můžeš jen deníky. Cormac McCarthy bude psát jinak než pan Chaotik. I zde pro mě platí: autor není reprodukční stroj. Chci-li porovnávat svoje myšlení s myšlením dítěte, zaměřím se na tento aspekt vnímání a rozboru životních zkušeností. A nebudu do detailu popisovat trable, které mám v práci se svými klienty. Nebo vše jiné, co mi zrovna příjde na mysli. I v tom je ta pečlivost: nemůžu do textu cpát všechno.
tbc

A na druhé straně si představ autora, který bude promýšlet do hloubky třeba to, jak jinak o nějakých tématech přemýšlí on a jak jinak jeho dítě. A svoje úvahy zanechá ve formě jednoduchých deníkových zápisků plných odboček a banalit, takže to důležité v nich budeš muset hledat.

Když si přečtu vtipný reklamní text, budu se na sebe zlobit, že jsem se nechal zlákat hezkou formou a věnoval čas úplné zbytečnosti. Když stejný čas věnuji přečtení deníku, budu autorovi sice zazlívat, že to podstatné z něj nevytáhl „do podoby jablka“, ale nebudu mít pocit ztráty času – těch pár podstatných „drahokamů“ formální nedokonalost převáží.

Formálně dokonalý, ale „plochý“ první autor mi spíš bere, než dává. Druhý naopak.

Stupnice:
Nejlepší jsou samozřejmě texty, které jsou myšlenkově hluboké a formálně co nejpropracovanější. V tom není spor – určitě je lepší, když autor mi své myšlenky dá jako jablko, než jako hromadu písku.
Obtíž je 2.místo: formálně dokonalý, ale myšlenkově plochý text prohraje s textem plným zbytečností, ve kterém cítím snahu autora o vyjádření něčeho vlastního, podstatného.