Komentáře: Nenávratně pryč

Od: Anonym

Anonym — Tue, 26 Jan 2021 08:42:58 +0000

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Tue, 11 Sep 2007 10:19:15 +0000

O (uklidňujícím?) koukání na kopce
Sedím u počítače. Když se podívám z okna, vidím okraj lužního lesa. Není to moc daleko. Vidím kmeny stromů, větve, tvary korun, jejich vzájemné prolínání, podivuhodně členitý obraz. Semtam můžu zahlédnout na poli bažanta a před pár měsíci byl zajíc opravdu hodně blízko. Kopec bohužel vidím jen jeden a musel bych k jinému oknu. Ale řekl bych, že jakákoliv přirozená přírodní scenérie nechává v hlavě krásný zážitek, jenom vysoké hory a moře jsou poněkud útočnější a víc svádí k pohledu.
Ovšem bývaly v historii doby, kdy si lidé vysoké hory hnusili, nepokládali je vůbec za krásnou, natož uklidňující krajinu. Stejně tak bouřící moře bývalo synonymem hrůzy a uklidňovalo se nějakou obětí. Dnes se kocháme překonávaným strachem. Máme pocit bezpečí. Statisticky oprávněný, ale perspektivně klamný, protože stabilní doby mohou skončit dřív, než se nadějeme.

Ano, okolí nás okamžitě nepotrestá. Mohu se poeticky rozepsat. Trest za nesplněnou práci ale přijde dřív než výbuch sopky pod kopcem 🙂

Od: Angela

Angela — Tue, 11 Sep 2007 08:59:15 +0000

Vyrovnanost s časem
Luboši, Kamile, Ivo a Ivane: díky za vaše reakce.

Kamile: vyrovnanost s časem – ano, to je ono. Já vím, že podzim může být krásný 🙂

Ivo: dovolená jako návrat k mládí – krásná myšlenka. Neexistuje kontrola okolností jen v našem vnímání? Nemyslím, že by nás okolí okamžitě potrestalo, kdybychom trochu polevili. Je to hodně o tom, co si sami sobě dovolujeme, jaký obraz sama sebe chceme navenek vytvořit.

Ivane, myslela jsem si, že by tě něco ze článku mohlo oslovit. Vždycky se v duchu trochu směju, když mluví Češi o svých „horách“. Ty pro mne začnou u dvoutisícovek. Ale kopce jsou taky moc hezké.

Od: Ivan Derer

Ivan Derer — Tue, 11 Sep 2007 06:56:35 +0000

Me se hrozne libilo
to s tema kopcema. Tak to je. V Cechach nejsou hory, jenom kopce. A bohuzel tam neni ani more, nebo ocean. To sou veci, na ktery se strasne krasne kouka, nechava to v hlave krasnej zazitek a zaroven to uklidnuje. Clovek pak neni zbytecne nasranej a spis nez by premejslel, co zas musi vsecko zaridit, radsi se priblble usmiva a cas vem cert:-)

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Tue, 11 Sep 2007 05:21:29 +0000

Přesně
Ano, to je přesně vyjádřeno. Já bych k tomu přidal, že správná dovolená je cosi jako tak trochu inscenovaný návrat k bezstarostnému mládí, které žije v čase tisíců možných cest.
V normálním životě už je všechno tak nějak nalinkované, práce, rodina… k budoucnosti vedou téměř jasně znatelné koleje a když uděláme nějakou nenadálou zatáčku, cítíme to jako stres.
Na opravdové dovolené se naopak s radostí necháme svést neznámou cestou: to je hezké stromořadí, kam asi vede? Při cestě k plánovanému cíli uvidíme vesničku se zvláštním kostelem – a nejedeme dál, zastavíme, projdeme se, podíváme se na náves, ochutnáme neznámý svět.
Je to skutečně ztráta naší sebekontroly? Není to naopak tak, že ze sebe na chvíli shazujeme kontrolu okolností, kterými se obvykle necháváme řídit? A najednou se řídíme sami – tak jako kdysi v mládí, kdy ještě náš svět neztuhnul do zvyků a povinností? Volba činnosti je potom radostí.

Ten jazykový odstavec „mohli bychom – musíme stihnout..“ je prostě lahůdka!

Od: Kamil

Kamil — Tue, 11 Sep 2007 01:32:29 +0000

nejen o dovolené
Občas pobývám v různých zemích. Naposledy to bylo v Sev. a Stř. Americe. Co mne zaujalo (a nikolive poprvé – ani tam, ani v jiných koutech naší planety), je jakási vyrovnanost s časem. Když se vracím domů – a to jak z východu, tak i ze západu, mám pocit, že jsme (mne nevyjímaje) všichni tak nějak více uspěchaní, uhonění, stále něco nestíháme, pořád se pinožíme za něčím, co nám neustále uniká. Pak jsme z toho neuspokojení (prosím pochopit ve správném významu), rozmrzelí a zamračení na svět okolo sebe.

Nevím, jak to dělají jinde, ale i na tom „imperialistickém“ Wallstreetu mi ti bankéři připadají takoví nějací spokojenější. Ani rusové ve vnitrozemí ve svých těžkých podmínkách se tak nemračí na svět. Čím to je, že my se mračíme? A to bohužel i o dovolených. Nechci zobecňovat, to mi nepřísluší, ale vyjadřuji své subjektivní pocity.

P.S. Angelo – i podzim může být krásný, a což zima – rodina se stulí kolem krbu, kamen, samovaru či čeho, to má taky své kouzlo.

Od: Lubos

Lubos — Mon, 10 Sep 2007 23:22:15 +0000

diky,
zasahla jste primo „do cernyho“