Ideje nechybí, ale soudržnost je nízká – těch obecně sdílených je málo. Právě idea osobní samostatnosti a svobodného vědomého rozhodování, odmítání „předsudečných tlaků“, která je v základě Angelina článku, sahá na samotné jádro toho, co je v evropské kultuře dobrého. Co je nutné posílit a dostat k lidem, aby věděli, „že v tom nejedou sami“. Proto mi přijde váš závěrečný názor, že „takovéto články jsou nekonkrétní a pozice odevzdávající“ jako nedomyšlený, argumentačně nepodložený, vedený jen jiným osobním pocitem, který s článkem nesouvisí. Podle mne to je právě naopak – tohle je článek, který pomáhá rozpohybovat společnost správným směrem a jako takový ho vítám a podporuji. Dějiny přece jsme my sami – nebo si myslíte, že se „to“ v nás a kolem nás nějak spraví samo?

Pud sebezáchovy taktéž: zmiňuji jej v tom smyslu, že o problému nízké porodnosti diskutujeme, vidíme ho a nebagatelizujeme ho, snažíme se ho pochopit, abychom mohli správněji reagovat.

Zaměstnavatelé: chápu váš pesimismus, ale trvám na možnosti i mediálního nastartování trendu, že mít rodinu je normální a naopak je nenormální trávit v práci 12 hodin denně, že je normální, aby u podniku mohla být školka, která by odpovídala požadavkům zaměstnanců, když už se u podniku uživí třeba fitcentra atd. Právě mediální tlak může vést firmy k lepšímu chování –

„Neplození dětí do zlého světa“ většinou znamená osobní únik od nesnesitelného přiznání typu „nenalezl jsem partnera, se kterým bych chtěl mít děti“, nebo třeba „nejsem schopen se úplně zavázat, natrvalo přijmout/dávat lásku“ atd. Každý máme svou osobní historii a „počáteční nastavení“. Je lepší si být vědom svých mezí, než učinit své děti nešťastnými.

To je přece hlavní vyznění Angelina článku:

Pomoc rodině v drtivé situaci typu krize 30.let:
„Dějinný optimismus“ neznamená, že v konkrétní situaci si pro nějakého člověka přijde „deus ex machina“ optimistických dějin a vytáhne ho z aktuální bídy. Beznaděj je pochopitelná. Nelze proti ní postavit laciný optimismus. Ale vnitřní přesvědčení, že dějiny tvoříme my sami a přesvědčení o nutnosti osobního (skeptického= v původním významu hledajícího) optimismu i v jakkoliv těžké situaci vždy pomáhá najít konkrétní řešení spíš, než odevzdání vlády nad sebou do rukou beznaděje. Ano, situace typu Sofiiny volby nemají žádné dobré východisko.