Komentáře: Moje ukradená peněženka

Od: Angela

Angela — Tue, 04 Dec 2007 10:15:49 +0000

To Zuzana
Nepopsala jsem vše, to by přesáhlo rámec vsuvky. Mladé ženě bylo 22 let. Nějaký čas měla psychické problémy, chodila na terapii, ale mezitím se vždy měla k světu, chodila mezi lidi, byla veselá. Měla přítele, bratra, který jí byl blízký, i k matce měla dobrý vztah. V ten den byla opravdu u kadeřníka.

Nevíme, co se v jejím nitru ve skutečnosti odehrávalo.

Od: Zuzana

Zuzana — Tue, 04 Dec 2007 03:00:03 +0000

k mladé ženě
Zdá se mi divné, že se oběsila, leda že trpěla opravdu hodně težkou depresí. Sebevrahové nechodí v den smrti ke kadeřníkovi, aspoň se mi to tak jeví.

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Sun, 02 Dec 2007 15:57:14 +0000

Zdravá míra bezstarostnosti a imunita
Když mi něco ukradnou, nestane se ze mne kvůli tomu paranoik, který se pořád bude přesvědčovat, kam co dal. Ale taky to neznamená, že se budu chovat tak, jako jsem se choval. Vím, kde jsem udělal chyby, a vím i proč jsem je udělal:-) Zvyšuji imunitu: snažím se do sebe zabudovat „automatické imunitní akce“. Nikoliv tak, že zatížím „sebe sama“! Třeba zakoupím velký USB disk a nastavím automatické pravidelné zálohování, abych na to nemusel myslet – protože jsem se v tomhle jako hlídač neosvědčil:-).
Stejně mám třeba v autě automatické hlášení podtlaku v pneumatikách. A Hemingway si po pařížských zkušenostech s kapsáři dal speciálně ušít kabát s mnoha tajnými kapsami.

Předávám řízení hlídání rizik „nižším modulům“ – a pak mohu být zdravě bezstarostný. Tak přece funguje i naše tělo – imunitní systém mozek nijak neotravuje, spouští alarm (bolest), až když se děje něco vážného. Budování imunity není paranoia. Právě naopak jí může být budování bezstarostnosti typu „útěk do pohody“.

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Sun, 02 Dec 2007 14:55:51 +0000

Pořádný
Já to s tou odřízlou, předanou a posléze usychající větví myslel tak, že se obtížně smířuji s tím, že se mi nepodařilo vtělit složitost představy do snadno pochopitelného textu. Když chci v textu předat jednak vlastní vědomí mnoha souvislostí a jednak otevřenost k dalším jiným „pootočením“ otázky, obvykle vše tak zamotám, že se mi výsledek hrubě nelíbí. A odcházím od něj jen kvůli tomu, že mne přemůže únava nebo přeteče nějaká zanedbaná povinnost.
I ty reakce píšu neúměrně dlouho.
Aby pak někdo pochopil takovou halabala ulomenou větev, musí znát strom – jinak místo větve uvidí něco úplně jiného.

Naopak metafora PLODU ukazuje na něco jiného – právě plod je přece absolutní tvar, ve kterém je skryta složitost celého stromu, může z něj dorůst. Kdo dokáže dávat v textech plody a ne jen odsekané větve, ten splnil svůj memetický smysl existence:-)

Takový absolutní tvar povznáší, fascinuje. Asi jako vědomí, že každý z nás vznikl spojením pouhých dvou buněk. To je ten pravý text:-)

Od: Angela

Angela — Sun, 02 Dec 2007 13:58:02 +0000

To Ivo
Psaní je přece proces, nebo ne? Nikdy nebude stačit jediný tvar – byť sebedlouhý – na uchopení jevu. Větev, která později uschne, ulomit nemusíš. Můžeš nám nabízet plody svých myšlenkových stromů. Ty dorostou.

„Pořádný tvar“ může pohltit, a absolutnost ubíjet.

Mně blogový formát vyhovuje. Nutí mne třídit myšlenky, soustředit se na podstatné, neztratit se v tisíci asociacích.

Od: petr II

petr II — Sun, 02 Dec 2007 13:21:34 +0000

Pro Iva…
…tak se mnou to jsou hlasy čtyři.
Zjednodušování je realitou, klidně se zaměřte na malý výsek problému, my to už pod článkem rozvedeme 🙂 A možná odvedeme úplně jinam. Po LOJRovsku :)))))))))))).

Od: Ivo Kaipr

Ivo Kaipr — Sun, 02 Dec 2007 12:52:16 +0000

to RV: tak to máme 3 hlasy..
Jasně že mne je jednoduché vystopovat, toho jsem si vědom. Potíž je v tom, že ve skutečnosti nemám žádný opravdu volný čas, vždycky ho „kradu“ nějaké nesplněné povinnosti. Když vedle reakcí na zajímavé články, kde mi dá nejvíc práce je vtěsnat do 1000zn, budu ještě vyřezávat z myšlenkové sítě nějaký tvar, který by se mi líbil… Ouvej. Zapomenu na čas, protože to dělám rád. Uvidíme. Třeba si nadělím čas na psaní jako dárek k vánocům:-)

Angelo, oslnění kohokoli není mým cílem. Cílem je pochopení. Chci pochopit co nejvíc ze světa a ze sebe. A když na něco přijdu, rád bych zjistil, zda je to životaschopné, sdílené, zda to pomůže v té samé cestě jiným. A k tomu je potřeba světlo spíš rozptýlené, příjemné, pravidelné – a hlavně v tom samém směru, v jakém jde ten druhý, nechci nikomu svítit do očí:-) Nejsem si jist, zda není lepší budovat pořádný tvar, než z něj vyřezávat a vystavovat kousky, které pak jsou jak ulomená větev – snadno uschnou:-)

Uvidíme.

Od: Angela R.

Angela R. — Sun, 02 Dec 2007 12:35:19 +0000

To Mirek a antimon
M: Jsem ráda, že se Vaše peněženka našla. U mne nic. Ale teď mě zaměstná už něco jiného: rozbitá pračka 🙂

A: Souhlasím se zdravou míru bezstarostnosti. A propos, Ivo: to není naivní radost ze života. Je to jedna forma imunity. Statisticky se každému párkrát do života poštěstí, že mu ukradou peněženku nebo něco jiného. Absolutní prevence není možná.

Od: Angela Rogner

Angela Rogner — Sun, 02 Dec 2007 12:17:13 +0000

To Kateřina, mk, Ivo a RV
K: ano, to je přesně ten vpád do života. Někdo vám rozbordelí soukromí.

mk: rovněž můžeme tvrdit, že ukradeni bývají ti přeopatrní (viz wishful thinking). Je zavádějící vytvářet kauzální souvislost mezi krádeží a ukradeným. Jako u žen, které mohou prý samy za to, že je někdo znásilnil.
Ano: kriminalita jako porušení řádu a totální egoismus. Zákaz hracích automatů, měkkých drog apod. „temnou hmotu“ nekanalizuje.

Budovat v dětech důvěru v sebe, v lidi a svět. Strach ze sociálního, materiálního neúspěchu nesmí vést ke zkratkovým reakcím, násilným řešením, poskytující krátkodobě pocit „úspěchu“. (Krádež, znásilnění, podvod jsou rychlé cesty k tomu, co chci). Posílit vnitřní sounáležitost, propojenost ve společnosti. EU propojila státy po válce tak, že už je nemyslitelné (neboť nesmyslné), aby proti sobě válčily a podváděly se. O propojení bychom se mohli snažit i ve společnosti.

Ivo: vidíš? RV tě vygoogloval. Tvoje blogy by nás oslnily, neboť máš mysl ostrou jak břitva.

Od: -mk

-mk — Sun, 02 Dec 2007 10:29:41 +0000

cromagnonce vystřídali ceo-magnonci
„Kdysi dávno za cromagnonců možná fungovalo „opovržení slušné společnosti“ vůči parazitickému a řád porušujícími způsobu života.“

No já tehdy nežil, tak nevím. Nicméně teze, že se cromagnonci k sobě navzájem chovali líp než my, je dost zajímavá a originální. Kam ten svět spěje…