Netuším, o jaký zájem „úplně jiného státu“ mluvíte. Německo je mmch velmi demokratický stát. Pokud vím, tak se němečtí zelení navzájem nevylučovali. Byla jsem přítomná několika návštěv německých ústavních činitelů v instituci, kde pracuji, a mohu Vás ubezpečit, že to nejsou naštěstí lidé, kteří – zřejmě jako Vy – fandí totalitním metodám.

Víte, mít mezi poslanci někoho, kdo jedná v zájmu úplně jiné strany či dokonce v zájmu úplně jiného státu, který se vůči nám v minulém století choval velmi nepřátelsky, mít někoho takového ve svých řadách je prostě zcela neudržitelné. Taková situace si žádá okamžité a radikální řešení. V německu by tohle řešil úřad na ochranu ústavy. Tady si holt museli pomoci zelení sami. Ale nic jiného jim nezbývalo.

Jinak v té naší hornodolní organizaci jsme to pojali tak, že zvolený se ujíma funkce chtě nechtě. Kdyby měl možnost odmítnout, tak by to nikdo nedělal, resp. i ti, co by měli zájem, by to nechtěli dělat sami. Takže jseš zvolen – koukej se ujmout insignií a vládnout (spíš makat) do té doby, než se ti podaří prosadit nové volby a žezla se zbavíš.

Dle našeho přijatého vol. řádu všichni včetně dětí mají aktivní volební právo, ale za děti je vykonávají zák. zástupci (1:1), takže může člen hlasivat třeba i 3x (to je reál – 1 za sebe a 2x za děti). Pasivní volitelnost je až plnoletostí.

Angelo, to je nefér, aspoň hoch Deutsch byste mě naučit mohla… :-((

Znám jen pár vídeňských frází jako Geh gibtsn des a, Estareicha de wos Schiefoan kennan! ODA Heast gib da des! De 10 Groschnstickln schwimman! ODA Na daunkschee. I dua liaba bei di Tschechien schifoan! 🙂

Počet hlasů by se vůbec neřídil bohatstvím voliče, ale jeho PŘÍJMY (tedy daní z nich, což má stát velmi dobře evidované u každé své duše). Za jeden průměrný měsíční příjem jeden hlas. A na děti jsem nezapomněl, to jsou přece také občané, dnes neprávem zbavení svého volebního práva: do plnoletosti by jej za ně vykonávali rodiče, každý by dostal hezky půl. Půlky by se zaokrouhlovaly nahoru, tj. matka na mateřské s jedním dítětem by dostla jeden hlas za sebe (stejně důchodci a studenti) a půl za dítě, celkem tedy 1,5, zaokrouhleno na 2. Kluci nejsou lidi???

A že by tam bylo něco konkrétního – ani náhodou. Zaměřil jsem se na pitomost ve stanovách, viz diskuse pod Matějem Hollandem:
[http://hollan.blog.respekt.cz/clanok_disk.asp?cl]

Říkal jsem si, že to tam třeba bude jako zásadní bod. Ale není. (Jestli to tam přidají teď, co si to tady přečtou, protože tenhle článek si tam přidali jako odkaz, tak to „neplatí“ :-))

Je to z obou stran strkanice na pískovišti, obě strany mají máslo na hlavě, třetí – rozumná – buď neexistuje nebo se nevyjadřuje. SZ je tedy také strana, kde na povrchu jsou líbivé řeči, ale vnitřní realita spěje k tomutéž lidskému marasmu, jako v ostatních stranách. To neznamená, že ji třeba nebudu volit, pokud se neobjeví nějaká alternativa – ostatní strany jsou ještě horší. Ale o nějakém poctivějším stylu politiky nemůže být ani řeč.

Jaká společnost, takové strany, taková reprezentace. Té nedospělosti se nedá uniknout, jde ji jen (s co nejmenší škodami) přežít.