Komentáře: Jiný den matek

Od: Angela

Angela — Sun, 18 May 2008 11:38:00 +0000

To Radka – Pozdější rodičovství
… nejen žen, trend se týká i mužů – je logickým důsledkem autonomie moderního člověka: naše životy nejsou už předurčeny. Ani rodiče, ani konvence, ani morálka nám nediktují, jak máme žít. Z této svobody vyplývá dilema výběru: váháme, zvážíme pro a proti, chceme vše optimalizovat, abychom ničeho nelitovali (odpovědnost už nemůžeme odsunout na okolnosti), chceme počkat na ideální okamžik, ideálního partnera, ideální profesní, hmotné zajištění atd. Jenže: mít děti je vždy riziko. Nevíme, jaké budou a co to s námi udělá. Nemůžeme se proti všemu pojistit.

Osobně si myslím, že určitá osobnostní zralost rodičů neškodí, naopak. Překvapuje mě ale dnešní úzkostlivost starších (i mladších?) rodičů: své potomsto hýčkají a hlídají na každý krok. Ale o tom jste nepsala.

Souhlasím s Vámi: dnes musíme být déle fit a dětem k dispozici. Ale dnešní 50nici jsou obecně mlaději než byli naši (pra)rodiče. Nezapomeňte, že i v minulosti rodily ženy v polovině života, i když ne poprvé.

Od: Angela

Angela — Sun, 18 May 2008 11:14:49 +0000

To Jiří – o redukci člověka na rodičovství
Odpovím nejdřív Vám, protože je to lehčí 🙂 Díky. Mám radost, když moje články někoho osloví, když čtenář se vydá s mnou skrz meandry mých úvah. Vždycky jsem byla přesvědčená, že člověk je mnohorozměrná bytost, a smyslů života je celá škála. Rodičovství je krásné a obtížné, ale není jediným úkolem člověka. A když jsme rodiče, nekončíme v jiných podobách … dříve se u nás (nevím, jak tady) říkávalo: „Uvidíš, až budeš mít vlastní děti. Potom končí legrace.“ Takhle se porodnost určitě nezvedne 😉 … jako bychom byli od určitého okamžiku života odsouzení být nesvobodnými otroky našeho potomstva. Nesmysl.

Od: Jiří

Jiří — Sat, 17 May 2008 16:45:58 +0000

Hezký článek
Autorčiny úvahy a směr jejich rozvíjení se mi líbí – jsou jaksi celistvé, všímající si více aspektů lidské osobnosti a jejího rozvoje – kriticky upozorňují na možnou redukci jedince na matku či otce (pouze a jenom)…

Od: Radka

Radka — Sat, 17 May 2008 12:31:05 +0000

Po čtyřicítce, spíš po padesátce
V dnešní době se rozumně pořízení rodiny plánuje až na dobu, kdy jsou rodiče dostudovaní a hmotně zajištění. Dětičky se tedy rodí do určitého životního standardu, historky mého mládí (80. léta), kdy se dítě rodilo spontálně a „mladí“ sdíleli 1/5 bytu 2+1, kde zároveň žili jejich rodiče a další sourozenci, případně s dalšími rodinami, začínají patřit k bájným vyprávněním starců. A tak, jak je zvykem, tam, kde to neskončilo tragédií, účastníci na to vzpomínají jako na krásnou idylickou dobu. Pár mých známých, které nepovily těsně po maturitě a mají děti teď „v novém stylu“ (tj. kolem 35 let) je však vystaveno poněkud drsnější skutečnosti. Praxe je taková, že péče o dítě nekončí v 4 letech, kdy končí mateřská dovolená, ale spíše kolem 15 roku dítěte, nebo i tak po maturitě. Oni totiž i ty teenageři chtějí jíst a pokud se podaří udržet rozumné vztahy, tak si s rodiči občas vyprávět. Takže při dvou dětech se ta doba plnohodnotného návratu posunuje spíš na věk po padesáti letech.

Od: Angela

Angela — Tue, 13 May 2008 16:30:51 +0000

To Petra Noemi
Cítím se stejná i jiná. Stejná, protože mě práce stále zajímá, tak jako kontakty se světem a přemýšlení o jiných věcech než o výchovných problémech dětí. Jiná jsem, protože mě děti mnohé naučily. Celkém jsem i zpomalila. Ale testosteronová matka asi nejsem, ani sladká mámina či „helicopter mum“ … to je úžasný název pro obsedantní (či velmi úzkostlivé) matky, které neustále nad svými dětmi krouží. I moje zpomalení je v éře multitaskingu relativní: stále toho stihneme hodně. Ale nedělám si iluze, nemám dlouhé „to-do“-seznamy, vybírám si. A perfekcionismus je cesta do sebezničení, to je jasné.

V práci máme čas víceméně pod kontrolou, s dětmi nikoliv. Moje děti nefungují a neposlouchají na slovo. Být s dětmi je stále psychicky náročnější než tlumočit v kabině. Ale chci s nimi být co nejvíc, je to důležitý čas.

Přemýšlet o světě jsem taky mohla dřív víc. Ve srovnání s dneškem jsem měla mraky času.

Od: Angela

Angela — Tue, 13 May 2008 15:27:16 +0000

Ještě to Pewa
Mateřství existuje v mnoha podobách, není jediná správná.

Když jsem měla děti, tlumočila jsem na volné noze. Paradoxně je těžší úplně vysadit na volné noze než při pevném zaměstnání. Kontakty jsou po letech pryč, musíte začít znovu od nuly. Pokorně musím přiznat, že jsem mohla dát větší klid.

Jedna moje známá má tři děti. Velmi brzy se vrátila naplno do (zajímavé a lukrativní) práce, o svoje děti se skutečně málo starala. Organizovala chod rodiny, ale práci „v terénu“ dělali jiní. To bych si taky neuměla představit, čas strávený s dětmi JE důležitý. Nejde jen o zajištění a organizování. Půl hodiny „quality time“ večer před spaním nestačí. Jenže: ty děti se normálně vyvíjely, nejsou citově narušeny, aspoň podle mého soudu ne. Vyrostly s tím, že maminka chodí do práce. Ale máte pravdu: svou roli matky moje známa vlastně nepřijala. Nevím, zda bych chtěla být jejím dítětem.

Zcela souhlasím s Vámi: „buď anebo“ – práce X děti – je špatné.

Od: Angela

Angela — Tue, 13 May 2008 15:07:20 +0000

To Pewa – ad ženy v politice
Je pravda, že se dnes můžeme rozhodnout, kdy děti NEmít. Když je mít chceme, tak občas nepřicházejí. Ne vše můžeme plánovat. Nicméně zásadně platí: mít děti bylo dříve osudem, dnes je to volbou.

Ad ženský/mužský styl v politice: konsensus je dobrý, ale ne za každou cenu. Falešná konsenzualita je zbabělost. I žena musí umět jít do konfliktu. Nemlčet, říct svůj názor, kde je to třeba, s tím, že možná nastane konflikt, není neženské (ačkoliv si právě to část veřejnost myslí) … ale lidské a nutné. S hlubším poznáním, porozuměním a intuicí se to nevylučuje. Intuici nevnímám jako protipól rozumových úvah, ale jako jejich doplnění. Praktické kroky ano, ale ne jako jednorázové improvizace, nýbrž na základě promyšleného, většího celku. Ano, osobní souboje nemají v politice co dělat. Ani u mužů, ani u žen. Nepotřebujeme hysterické výstupy, ale věcné, jasné jednání.

Od: Angela

Angela — Tue, 13 May 2008 14:39:56 +0000

Pavle
Pavle, nejsme my jako Klaus a Zeman? Věční oponenti, kteří se vlastně měli rádi … a byli si v něčem podobní. Než se stanu úplně sentimentální: náš styčný bod je zájem veřejnosti o matky a děti.

Vysvětlovat dětem, co v práci děláme, je výzvou. Můj syn uměl před třídou říct, co dělá tlumočnice, aniž bych mu to předem vysvětlila. Byla jsem hrdá. Ale třeba je to tím, že mám primitivnější povolání než Vy.

Od: Petra Neomi

Petra Neomi — Tue, 13 May 2008 01:46:29 +0000

pro pewu
Ono jde o to, jaká role to vlastně je. Matkou je každá, které se narodí dítě, ale ten obsah může být pokaždé úplně jiný. Pro mně je přijatelnější vybojovat dítěti prostor kamkoli se mnou jde, než se stáhnout domů. Nepřepínám se do „mámovského“ modu, jsem pořád stejná, a upřímně řečeno, od té doby, co mám dítě, pucuju své spolupracovníky stejně, jako mládě. Já měla naopak spoustu času přemýšlet o světě, než se dcera narodila, teď nemám vůbec žádný čas. Mateřství pro mě naznamená zklidnění, spíš stimul, zkráta mám proč a za koho bojovat. Vlastně jsem hrozně testosteronová matka:)))

Od: pewu

pewu — Mon, 12 May 2008 22:43:20 +0000

ženskost v politice
ad svobodný rozhodnutí: děti jsou dar, nikoliv volba. Někdy můžem chtít sebevíc a prostě nepřijdou. Dary se nemaj odmítat, to je strašně nafoukaný. Děti naopak alespoň mně daly i přes řadu vnějších omezení, svobodu. Tolik času jako na mateřský přemýšlet o sobě a světě už nikdy v plném pracovním tempu mít nebudu. Mateřství mění svět tiše, ne v parlamentu, ale tím jak děti vedem, co a kde kupujem, nakolik ovlivňujem malý věci v místě bydliště. Naopak z leckterých političek mám pocit, že nepřináší ženský pohled do politiky, ale spíše přijímají mužský styl. Pak je celkem jedno kdo tam sedí. Určitě více ženského principu do politiky:nikoliv souboj,ale hledání koncensu, nikoliv boj o moc, ale péče o okolí, nikoliv vlastní prosazení, ale zájem celku, schopnost porozumět, nikoliv hanět, praktické kroky nikoliv velikášská řešení, kultivace vztahů místo hledání technických řešení, intuice jako vyvážení stroze racionálních rozhodnutí…apod. To je podle mne to dobré „ženské“ v politice, ne sukně.