Ne všechny své jazyky neumím dokonale. Jsem skeptická, když někdo tvrdí, že cizí jazyk umí dokonale. Netlumočím DO všech jazyků. Na soukromém trhu jsem dost tlumočila do francouzštiny, občas i do angličtiny a do češtiny, ale neuměla bych kvalitně tlumočit do španělštiny. V evropských institucích tlumočíme hlavně do mateřštiny, což znamená, že všechny svoje cizí jazyky nemusíme /ani nemůžeme/ umět dokonale aktivně, ale musíme jim co nejlíp porozumět. I to představuje dost práce. V systému s 21 a víc oficiálním jazyky se od nás tlumočníků očekává, abychom pokrývali jistý počet jazyků, z kterých budeme tlumočit přímo. Jinak bychom museli často pracovat přes mezistanici /relay/, čemuž se pochopitelně chceme vyhýbat.

Díky za chválu. Už nevím, co mám inteligentního produkovat, aby moji čtenáři nebyli zklamání 🙂

Mate-li dalsi otazky, nevahejte.

Zaverem jen: kdyby mi nekdo pred patnacti lety predpovedel, ze budu jednoho dne tlumocit na Evropskem soudnim dvore, neverila bych. Pro malokoho jsou cesty do Rima rovne.

1. Prihlaste se jeste jednou na postgradualni program Euromasters in Conference Interpreting na Ustavu Translatologie UK. Vrele doporucuji, nejen protoze jsem tam sama ucila. Neznam absolventa, ktery by nebyl s vyukou spokojeny.

2. Prazska Translatologie nabizi obcas kratsi kondicni kurzy simultanniho a konzekutivniho tlumoceni.

3. Recept na zbaveni prizvuku nemam. Lide s dobrym hudebnim sluchem mivaji i mensi prizvuk v cizim jazyce. Nechte se opravovat a upozornovat na problematicke hlasky ve Vasi vyslovnosti kompetentnim rodilym mluvcim, navstivte kurz fonetiky, naslouchejte co nejvic, soustredte se na intonaci a melodii vet, jejiz vyznam je casto podcenovan.

To be continued.

Jestli dovolite, jeste mam jeden strucny dotaz. Pri znalosti tolika jazyku, mate nejaky „recept“ na zbaveni se prizvuku sveho rodneho jazyka pri komunikaci v AJ a SJ? At uz vice ci mene, je „tam“ porad:-).
Mnohokrat dekuji … Drzim Vam pesti!… a … prave posloucham stejnou muziku :-))) Mucha suerte!

Nemůžeme vyjádřit nic, co je mimo naši zkušenost – a z toho plynou obrovské potíže, když si máme třeba představit, že ve fyzikálně matematickém modelu velkého třesku vlastně „vznikl čas“. Matematicky to jde – ale představa je to nepředstavitelná, člověk má jen takové záchvěvové pocity „natrhávání opony“, nic víc. Matematickou řečí a sdílenou představivostí ovšem mluví naprosté minimum populace, i když sdílení hudby..

A s tím jazykem – nejde o jazyk, jde o zkušenost. Jazyk je jen obálka zkušenosti, komprimát, jednak zkušeností minulých generací, jednak zkušeností vlastních, díky kterým mohou (nebo taky nemohou) být ty minulé zkušenosti do těch našich významů přibrány. Kdysi mne velice oslovilo vyjádření Jana Sokola v jakémsi rozhlasovém rozhovoru: říkal, že se jazyk a vlastně celá kultura musí v každé generaci vytvořit znova, to je ono!
Takže my se domlouváme hodně nepřesně, možná právě jen dvojčata mají význam jednoho slova totožný – a přemýšlíme v těch významech. Překlad je možný právě proto, že máme společné významy, nikoli jejich společnou reprezentaci. A jazykem pak můžeme nazvat téměř jakoukoli reprezentaci zkušeností, která nám dovolí je sdílet. Ale naše vnitřní pojmy ve skutečnosti nejsme doopravdy schopni sdílet s nikým.

Myšlení bez jazyka si nedokážu představit, neboť můžeme jen myslet a poznávat tolik, kolik náš jazyk dovoluje. Kdože to už řekl … Wittgenstein?