V tomto mém perimetru, do kterého jsem dohlédl, jsem však žádnou relevantní pomoc od našich soukmenovců nepozoroval. Spíše jsem se setkal s ne nevýznamným počtem jednotlivců soukmenovců ze zahraničí -vyčůránků- kteří se snažili zmatku po listopadu využít ve svůj osobní prospěch bez ohledu na blaho republiky. Ale to mne nijak neopravňuje dopustit se zobecnění a tímto prizmatem nahlížet na všechny krajánky. To by nebylo fér. Je však pravdou, že jsem očekával masivnější nezištnou podporu našich krajánků ze zahraničí. Stále však platí, že nejbližší pomocnou ruku najdeme na konci svého vlastního ramene.

Určitě existuje řada možných příkladů, kterými bychom vzájemně mohli argumentovat, zda byrokracie či jiné nešvary jsou o něco větší tam či onde. Pro mne je vždy důležité se pokusit se někde u sousedů přiučit a pokusit se to aplikovat (i modifikovaně – tedy třeba i chytřeji) ve svém životě a okolí.

V čem však musím zásadně nesouhlasit s Vaším náznakem, byla role našich soukmenovců ze zahraničí při znovubudování slušné a fungující společnosti v ČR. To se velmi výrazně nepovedlo, protože na to nebyli připraveni a ani jako ucelená, fungující a stmelená komunita v podstatě (až na výjimky) neexistovli, na rozdíl o jiných národních komunit (např. polské, čínské, italské, židovské ap.). To není výtka, to je prosté konstatování faktu z domácího úhlu pohledu.