A tak když zjistím, že děda něco někomu ukradl – a já to mám, protože jsem to po něm (ať už přímo, či nepřímo) zdědil – tak to půjdu vrátit.

Jestliže děda někoho zavraždil, není to už tak přímočaré: není co vracet. Na druhou stranu, jak jsem výše ukázal, jsem i dědicem jeho názorů – a tak, jestliže se od nich nahlas nedistancuji, jako bych je schvaloval.
A omluva je prostě dobrou formou distancování se. S pocitem viny to nemá vůbec nic společného – je to o mé vnitřní integritě.

Co od lidí čekám, že budou takhle pomáhat také – ale individuálně, ve svých oblastech. Veškeré státní „páchání dobra“ bývá zpravidla méně efektivní, dražší a často ve skutečnosti na ruku různým lobbystům.

Vezměte si třeba solární energii, která zeměkouli výrazně poškozuje. Kritizovat toto svinstvo, které špiní řeky, nevyrobí energii ani samo na sebe, zabírá místo tam, kde se můžou pěstovat potraviny, poškozuje všechny výrobce jiných energií, to už je skoro „neetické“ kritizovat. Obnovitelná energie se stala naprosto typickým zlatým teletem, kde se ignorují ekonomická fakta, protože je tu „víra“.

Není v moci člověka myslet na všechny tyto problémy. Každý si musí vybrat to „svoje“ a hlavně nemít pocit, že jiní jsou špatní, když na to „moje“ ti ostatní kašlou. Takže když někdo řekne, že například kašle na přírodu, ale trápí ho civilizační nemoci, apriori není vůbec zlý člověk.

Samozřejmě – bohužel tu máme demokracii a ne liberalismus, jiní mají moc vnucovat, že jejich „problémy a řešení“ jsou „obecné blaho“. To s článkem nesouvisí. Co ale s článkem souvisí, že když se někdo vnuceného obecného blaha nehodlá účastnit, má se cítit jako padouch a kriminálník. Jednoduše proto, že jeden, kdo v těch volbách vyhrál soutěž o „největší hrůzu, kterou musíme řešit“ a teď to ostatním vnucuje jako morální standard.

Čekal jsem, že program SZ do voleb v EP nebude psát Íránec prakticky sám, čekal jsem, že pod svůj pamflet nepodepíše Lišku.

Čekal jsem, že se Liška alespoň po volbách do EP ohradí. Čekal jsem na to ovšem marně.

Doufal jsem, že se z české SZ nestanou klasičtí evropští melouni, na vrchu zelení, uvnitř rudí.

Všechno se to ale nějak zvrtlo a myslím, že teď jim jen prospěje, když odejdou z Parlamentu. Pár lidí tam bude chybět, hlavně Bursík, ale to už tak chodí. Nemůžu tuhle stranu volit jen proto, že bývala dobrá.

Není to celé spíš věcí špatného svědomí? Když mi vadí plakát s výzvou pomoci dětem v Africe, tak proto, že mám s tím sám problém. Ano, dnes je mnoho takových výzev, ale odsuzovat ty, kteří nám ukážou, kde je třeba (a možné) pomoci (nikdo není k tomu nucen!), je jako nadávat na cyklistiku jen proto, že čím dál tím víc lidí na kole jezdí a něco ve mně mi říká, že bych mohl/měl také.

Jenže člověk je občas „obviněn“ z toho, že se třeba nestará o ta zvířata.

Příklad: Jeden se třeba zajímá a stará o děti s rakovinou a děti v Africe jsou mu ukradené, jiný se stará o děti v Africe a děti s rakovinou jsou mu ukradené. Je morálnější první nebo druhý?

Nebo je podmínkou k „moralitě“ to, že na sebe člověk převezme všechny starosti světa? A pokud vědomě odmítne se starat a zodpovídat za všechny tyto problémy a místo toho účinně léčí 1 nemoc – je horší?

Právě o tom je ten článek. Že člověk NESMÍ být altruisty nucen do altruismu „v tom jejich vysněném tématu“. Protože to, co jeden považuje za důležité (mýtus globálního oteplování, testy jaderných zbraní, nedostatek pitné vody, vakcín, mučená zvířata, rasismus, náboženská nesvoboda atd. atd. atd.), jiný může považovat za nedůležité.

A neměl by se obviňovat za to, že na to kašle.