Řekl bych, že možná jde hlavně o rozdílný „učitelský“ pocit. U nás asi pořád nějak přetrvává ten pocit nesamozřejmosti samostatné existence, takové „dozvuky obrozenectví“. Třeba Masaryk tohle v Praze boural, seč mu síly stačily, ale stejně si jeho působení nakonec čecháčkovské moře přetvořilo k obrazu svému.

Jasně, idealizace Vídně ani Prahy té doby není na místě. Kdyby to bylo tak ideální, nedopadalo by to dál tak, jak to dopadalo.

Skutečně si myslím, že jsme neměli velkou potřebu „pronikat“ do světa. Netrpěli jsme komplexem méněcennosti, kterým přece jen mnoho Čechů částečně trpí (proto ta potřeba „prorážet do světa“, ukázat světu, že „my také něco umíme“ :-)) Význačné rakouské osobnosti jsou brány jako Rakušané, ale zároveň máme pocit, že není důvod proč to stokrát zdůraznit. Skutečného génia si žádný národ „osvojit“ nemůže. Je sakrileg učinit si nárok na Mozarta. On byl tak geniální, že je úplně nepodstatné, zda byl Rakušan, Němec, Čech nebo Ital. (Rakušané mu ostatně život neusnadnili, ale co to doopravdy znamená? Mohlo se to stát i jinde).

To Stefan R.: Píšete krásně česky, blahopřeji.

Multikulturní Vídeň před WW2 je skutečnost, ale také dosti idealizované klišé. Život v ní nebyl zdaleka taková „extratřída“ jak se dnes mnohým zdá.

Vídeň až do anšlusu je jakoby „extratřída“ – samozřejmě, tam je tolik jmen-pojmů, že „nějaký Pregl“ se snadno ztratí.

Ale říkal jsem si, že přece jen Graz není tak úplně Vídeň.

A hlavně mne zajímá, zda má Rakušan tak jako Čech pocit, že musí „prorážet do světa“, nebo zda to bere automaticky tak, že Vídeň je „dostatečně světová“. Tj. zda ty význačné osobnosti jsou brány hlavně jako osobnosti světové, nikoliv jako především rakouské. Prostě jiná perspektiva.

Jakkoliv teď už je asi neoprávněná, protože to meziválečné, natož předválečné podhoubí intelektuálního růstu je nenávratně pryč. V obou státech se vlastně po válce jistým způsobem budovalo znova. Ve Vídni už bylo vyhnáno, v Praze se pilně vyhánělo dalších 40 let.

Podle mě kreativita tohoto období z nevelké části vyplývala z pestrost společnosti která se vyvíjela na základě Rakousko-Uherska. Mnoho z těch velikánů byli židovského původu, Pregl byl z smíšeně Slovinsky/Německy mluvicího prostředí adt.

No jo, a nacismus to všechno zničil …

Jak by dopadlo, kdyby se absolventů FF UK někdo plošně zeptal, kdo byl Heyrovský? Byl by rozdíl v povědomí mezi Prahou a Grazem, nebo by to dopadlo stejně? Mikroanalýza a polarografie, z humanitní roviny slova, pod kterými si nic konkrétního nelze představit. Navíc osmdesátiletý odstup… Vlastně o to konkrétní jméno nejde, ale jde o vnímání národní historie určitého období.

Většina vzdělaných Čechů třeba zná historii slova „robot“, jsme hrdí, že ho bratři Čapkové dali světu v přibližně stejné době, v jaké dal Pregl vědě mikroanalýzu. Na koho „do světa proniklého“ jsou z té doby obdobně všeobecně hrdí Rakušané? Netuším.

Možná vůbec ten „průnik do světa“ neřeší, sami se považují za ten „svět“, kam se z naší strany jakoby proniká:-)