Komentáře: Jak dvojčata unikla dvěma jazykům

Od: Anonym

Anonym — Tue, 26 Jan 2021 08:41:29 +0000

Od: Angela Rogner

Angela Rogner — Wed, 03 Oct 2007 16:22:30 +0000

To Jana
Rádo se stalo. Díky za chválu. Měla bych psát po slovensky, neboť se učím, ale česky to jde rychleji. Pokazit snad nic nemůžete. I já si dělala a dělávám výčitky, hodně o sobě pochybuji. Přemýšlet je dobře, protože nemůžeme vše vědět intuitivně a sypat z rukávu. Vaše snaha není amatérská. Jste maminka, a nikdo nezná Vaše děti lépe než Vy.
Ještě k rozdělení: neudělala bych to. Určitě ne násilně. Když je možnost něco dělat zvlášť jen s jedním dítětem – proč ne? Ale násilné rozdělení jim může způsobit trauma. Nechápou proč najednou nemůžou být spolu.
Mimochodem: se svým bratrem, o 15 měsíců mladším než já (dnes už bohužel nežije), jsem nějakou dobu taky měla malou vlastní řeč. Měli jsme svá vlastní slova pro určité věci, ale s dospělými jsme mluvili normálně. Byl to náš způsob jak mít svůj kód, tajný svět pro sebe. Pokud si dobře pamatuji, zmizelo to v základní škole. Až bude Váš starší kluk chodit do školy, konstelace se změní. Myslím, že „cudzí“ řeč zmizí.

Od: Jana Mináriková

Jana Mináriková — Tue, 02 Oct 2007 17:51:42 +0000

Ďakujem, Angela…
Ďakujem Vám za reakciu i keď som si myslela, že sa odpovede nedočkám, pretože predsa len uplynulo dosť času. Ale náhodou sa mi dostalo odporučenie na tento Váš článok a ja nasávam informácie kdekoľvek. Viete, mám strach z toho, že pri mojej veľkej „amatérskej“ snahe môžem oveľa viac pokaziť. Mám nedostatok informácii a tiež pocit, že aj odborníci sa v tejto problematike veľmi nevyznajú. I tak ďakujem za podporu i radu.
A Vám želám mnoho zaujímavých podnetov pre ďalšie články, ktoré si ľudia vyhľadajú aj po mesiacoch. Ako ja.
Veľa zdaru!

Od: Angela Rogner

Angela Rogner — Mon, 01 Oct 2007 20:01:29 +0000

Janě, rozumím Vám
Jsem ráda, že jste se ozvala. Okolí má tendenci tyto problémy bagatelizovat, odborníci se sami moc nevyznají a neposkytnou specifickou pomoc. Ze své dnešní perspektivy – naším klukům je 7 let, začali teď chodit do 1. třídy normální školy – vám řeknu toto: Budťe trpělivá. Nemám bohužel zázračný recept. Kdybych ho měla, hned vám ho dám.
Nedejte dětem vědět, že „mají problém“. Nemluvte o nich v jejich přítomnosti, i když se vás lidé na to ptají. Já jsem tu chybu občas dělala, děti se s „problémem“ identifikovaly, a před okolím se začaly ještě víc stydět a přestaly mluvit úpl
Mluvte a hrajte si hodně s nimi. I když nereagují podle představ, podněty a slova nasávají. Je to vklad do budoucnosti. Když máte pocit, že se zajímají o jiné děti, ale bojí se s nimi navázat kontakt, pomozte jim. Nechte mluvit za ně plyšáky. Plyšák jako alter ego funguje jako zprostředník mezi nimi a světem, bude je to navíc bavit.
Hlavně si nedělejte sama výčitky – to dobře znám. Děláte, co můžete.

Od: Jana Mináriková

Jana Mináriková — Mon, 01 Oct 2007 14:53:40 +0000

Máme podobný problém
Nie sme dvojjazyčná rodina, pokiaľ nerátam „cudziu“ reč mojich dvoch detí: Janka(4), Jurko(5). Niekto mi hovorí, že je to „dvojčiatovský syndróm“, druhý, že sú veľmi inteligentné. Jeden vraví: “ Rozdeliť!“ Druhý:“ Prejde to samé.“ Mám problém sa v tom orientovať, pretože aj názor odborníkov sa líši. Ich diagnóza je „špecificky narušený vývin reči“, o prognózach nehovorí radšej nik. Deti využívajú svoj jazyk, keď chcú byť nerušené a nechcú, aby okolie vedelo, o čom sa rozprávajú. Môže mi niekto pomôcť získať správny názor, po prípade poradiť, čo s tým?

Od: Eanea

Eanea — Mon, 09 Apr 2007 22:25:47 +0000

Dvojjazycna vyuka deti
Dobrý den,slyšela jsem,že děti předškolního věku reagují na určitý podnět vyslovený v cizím jazyce, aniž by měly samy jakékoliv sdělení formulovat.Cizí řeč je poté osvojována stejně přirozeně jako řeč mateřská, děti chápou smysl celých výroků. ? Slyšela jsem o metodě Wattsenglish([http://www.wattsenglish.com/]),která se u dětí snaží probouzet motivaci k porozumění mimikou, gestikulací, obrázky, loutkami apod. Máte s touto nebo jinou podobnou metodou nějaké osobní zkušenosti?

Od: Pavel Sikora

Pavel Sikora — Fri, 16 Mar 2007 11:15:20 +0000

Příjemné zážitky z Vídně
Z celé Vídně jsou nejhezčí Alpy :-), ale bydleli jsme ve 13. obvodě, abychom to měli blízko do Vídeňského lesa, který jsem a jsme prochodili se psicemi a potom i s našimi malými cácorkami v klokankách a pak i v trojkolce křížem krážem. Líbil se nám i Hietzing a schoenbrunnské parky a okolí směrem ke kopcům, velmi příjemný ostrov v jinak nekonečné šedi vídeňských činžáků a bytovek. Příjemné jsou výtahy v každé stanici vídeňského metra i klekací autobusy, což umožňuje bezproblémové cestování i s kočárkem pro dvojčata – v Praze jsme pak byli zděšeni. Když bylo hezky, čekala na mě po práci manželka s cácorkami na Landstrasse a šli jsme se projít přes městský park do Innerstadtu. Není vůbec středověký jako pražské centrum, ale jsou tam fiakry a holubi, které cácorky tak rády honily a pouliční umělci (cácorky milovaly hlavně postarší pány, kteří tam hráli jazz, rády na to tančily 🙂 ) a nejlepší cukrárny na světě. A Bad Voeslau. A Dunajský ostrov. Á náš krásný byt v Altbau… 🙂

Od: Angela Rogner

Angela Rogner — Thu, 15 Mar 2007 22:25:06 +0000

Co rozděluje Němce a Rakušany, je jazyk
„No jo“, to skutečně máme taky, a to nejen ve Vídni. Dědku! – tomu ten vídeňský Opa asi nerozuměl. Doufám, že jste měl také pár příjemných zážitků. Od té doby, co žiju mimo Rakousko, mám Vídeň docela ráda. Tak útulné kavárny prostě jinde nenajdete.

Od: Kocour

Kocour — Wed, 14 Mar 2007 20:43:15 +0000

Schöne Abig
No jo, ale ja jsem myslel videnskou televizni nemcinu… 🙂 kterou tady v Brne odjakziva lovime pres antenu na strese.
Dovedu si predstavit, ze lidovy jazyk je nekde jinde, neco jako cockney v nemeckem vydani.
A s tim Svycarskem to pro me neni tak hrozne, nastavil jsem si to tak 1:1 – jeden tyden ve Svycarsku, jeden mesic doma v CR. Dokud jsou Ergebnisse, tak tak to funguje na obe strany.

Od: Pavel Sikora

Pavel Sikora — Wed, 14 Mar 2007 19:16:20 +0000

Omlouvám se, že Vám do toho skáču…
… ale vídeňština nemá s němčinou nic společného, to je úplně jiný jazyk, i když jsem v jedněch novinách viděl sloupek psaný vídeńštinou nerozluštil jsem z toho vůbec nic, jeden můj vídeňský učitel němčiny byl z Berlína, a ten si liboval, jak krásně vyslovuji, já jsem přitom prostě vyslovoval česky. když jsem tak poslouchal tok vídeňské řeči, nejvíc ze všeho mi to melodií a rytmem připomínalo maďarštinu. Ostatně Vídeň je stát ve státě. Největší šok zažila manželka, když šla parkem s našimi psicemi a začal jí tam spílat nějaký pán, že je má mít an die Leine, i když šly vzorně u nohy a vůbec si ho nevšímaly, a ona mu odsekla „no jo, dědku“ spoléhajíc na to, že jí nikdo nerozumí. To ovšem netušila, že obě slůvka znamenají vídeňsky úplně totéž co česky. (možná jí rozumněl i toho dědka, taky jsem třeba slyšel dvě staré paní v metru, asi sestry, jak se bavily, jedna mluvila česky a druhá jí odpovídala německy). Vyskočil jak čertík z krabičky křiče „Kein no jo! Es gibt Hundverbot!