Prvni rok je pro silne natury, ci pro tym s babickami a pripadne dalsimi pomocniky. Meli jsme pocit, ze v mensim poctu nez 3 se bez stresu zvladnout nedaji: Jeden se stara o prvni dite, druhy o druhe, a treti vari.

Ale nechci vam nahandet strach. Rikam to jen, aby si nikdo nemyslel, ze se dvojcata daji zvladnout v jednom tahu. Nedaji. Ale zvladla byste je take, nebot v pripade potreby mobilizujeme necekane rezervy energie.

Jen necekejte prilis dlouho – pokud dvojcata uz nechcete. Spontanni vznik dvojcat – bez pomoci reprodukcni mediciny – se totiz vekem zeny statisticky zvysuje. Jste-li vyssi postavy, a je vam pres 30, mate dobre sance. Ale zadnou paniku – ja jsem mela deti v 38, a slo to bez problemu.

Ať už to je v roli rodiče, nebo člena nějakého týmu, nebo také manažera. Víte jak já bych často chtěl, abych nebyl tím prorokem. A nějak se mi to nedaří.

Vím, že jsem značně odbočil od tématu, ale trochu jste svoji první větou zabrnkala na citlivou strunu. Tak jsem si pobrečel. A už je to zase dobrý.

Jinak paličatost má i svá pozitiva, neházel bych ji tak jednoznačně do pytle s nápisem slabiny.

hezký den přeje Kamil

Soudím dle sebe, ale nejvíce mne rozlítí, když vidím karikaturu svých slabin v etudě hrané vlastními dětmi a tím se musím smířit, že ty slabiny prostě z jejich genotypu nevypadly. A ani s tou výchovou jsem se v některých momentech nevypořádal asi zcela zdatně.

Koho mám v té situaci potrestat? Děti, sebe, manželku (matku dětí). Asi to zase svedu na G. Mendela a jeho genetické zákony. Ale je to fuška, docela mne to někdy zmůže si to všechno dostatečně obhájit.

Petře II: Zajímavý postřeh. Co chceme, aby se děti od nás vzaly, to si neberou. Berou si to, co je mimo program. Doufejme, že to není jenom šťourání v nose :-))

Jakube: ano, aspoň v tom trápení ty děti nejsou samy 🙂 Chceme se vyhnout tomu, co se nám u vlastních rodičů nelíbilo, a přítom děláme jiné chyby. Trápím se občas víc, než je mi libo. Na druhé straně je důležité přemýšlet o vlastním chování, hodně rodičů reaguje bezmyšlenkovitě, a když to nefunguje, přitvrdí. Naladit se na vlnu každého dítětě – a dvojvaječná dvojčata je mají úplně jiné – není vůbec lehké. Žádná dvojčatovská idylka. Materiální škody a rvačky jsou jen legrační anekdota, vlastně fuk, ale když zjistíte, že děti jsou psychicky nešťastné, tak to je už silnější kafe. Je to jako u dospělých: každé dítě je individuum. A vlastní rodiče nejsou dokonalé. To mi bylo jasné už v šesti letech.

Manželka nelituje, naopak myslím, že by doma zůstala klidně dál. Spíš jsme měli starost, jestli si nepolezeme na nervy, pracuji totiž většinou doma. No, jak vidět, přežili jsme.