zkusím reagovat na jednotlivé body popořádku.

Nejprve dopady soudních rozhodnutí. Myslím, že je dost velký rozdíl mezi rozhodováním obecných soudů a rozhodováním soudu ústavního, kde už z podstaty a účelu tohoto soudu hraje větší roli obecný společenský kontext, a to nejen minulý a současný, ale i budoucí. Proto také US často omezuje platnost některých zákonů (protože shledal, že nejsou v souladu s Ústavním pořádkem) s určitou lhůtou pro nápravu, aby vlastní „politickou“ nápravou nevznikla jiná, tímto vyvolaná, škoda, třeba ještě větší. Domnívám se, že rozhodnutí jednotlivých soudců US v daném (ale i jiných) případě není dáno jen jejich „osobními“ hodnotami, ale i oním kontextem. Sám se s tím při rozhodování často setkávám, kdy bych se rád rozhodl principielně nějak, ale suma vedlejších dopadů mne od toho naprosto pragmaticky odrazuje.

K druhému bodu – obávám se, že schopnost společnosti „vidět za roh“ nebo dokázat předvídat možný vývoj, souvisí i se vzděláním (bez ohledu na školy), osobním i občanským sebevědomím a byla a je srážena dolů jak totalitními praktikami, tak i přízemními socialistickými metodami („dej mi svůj hlas a já se postarám, že se ti bude dobře a nebudeš se muset o nic sám starat“).

Povídání o SZ by bylo na zvláštní debatu. Hodně jsem jim fandil a v řadě případů i přidal hlas. Hnutí za ochranu ŽP je mi osobně blízké, ale bohužel některé způsoby jednání v min. vol. období považuji (a zřejmě nejsem sám) opravdu za hodně zvláštní (Zubovová, Kuchtová, Stropnický, Bursík …). Ohledně JE mi přijde odpor zelených nikoliv jako racionální postoj, hodnotící různé + a -, ale jako jakási ideologická podjatost á priori namířená proti jádru. Sám to nemohu pochopit, proč tomu tak je. Ze všech dostupných informací jsem si udělal obrázek, že JE je jednou z nejekologičtějších (mezi stabilními, prakticky použitelnými a běžně dosupnými zdroji). Je pravdou, že existují nezanedbatelná bezpečnostní rizika, ta ale nejsou primárně ekologického charakteru. Nicméně rakouský požadavek, aby JE Temelín a JE Dukovany, případně i další v okolí, byly testovány na rizika vyplývající ze zemětřesení ca 8. – 9. st. Richterovy škály považuji za hodně úspěvný v kontextu s tím, že bychom v případě takovéhoto stavu lovili min. polovinu Rakušanů bydlících v údolích pod hrázemi Alpských vodních elektráren po zemětřesení kdesi v Černém moři. Jsem plně pro, aby se věnovala velká pozornost technickým opatřením bezpečnosti JE, ale s ekologií, resp. ochranou ŽP jako takového, to dle mne nemá nic podstatně společného. Naopak by měli zelení volat po více bezpečných JE, které by nám umožnily odstavit co nejdříve uhelné elektrárny a tím i méně ničit ŽP při dobývání uhlí, resp. snížit spotřebu ropných produktů a plynu ve prospěch levnější a „čistší“ JE.

Ta silná ruka, ke které se Vám zdá, že občas veřejnost tíhne, se vyskytuje historicky i teritoriálně občas všude. Často se sám sebe filosoficky ptám, zda je vůbec možné takovýto systém reformovat v rámci platných pravidel (a to nejen právních, ale i morálních) zevnitř, zda je možné zlo porazit jen metodami dobra (hodně zjednodušuji, snad mi bude rozumněno). Jsem optimista, ještě jsem neztratil víru, že by to mohlo být možné. Ale občas už mám pochybnosti (přitom vždy tak nějak vzpomenu na Gluma).

Problém je opravdu jinde a kdo tvrdí, že to celé není nic jiného než vřískot poražených, je vedle.

To je můj názor.