Komentáře: Demontáže

Od: Angela

Angela — Fri, 13 Feb 2009 09:52:36 +0000

To Solvina
Thanks for the feedback.

S tou scénou na rande máte pravdu: společný humor je hodně důležitý.

Jsem rád, že jste se probudil z českého snu o skvělé a tak strašně cool angličtině, o skvělých a tak strašně cool Britech a Američanech (vs. tvrdá němčina a puntičkářští, arogantní Němci atd.). Nicht weinen, sondern Deutsch lernen. Deutsch und die Deutschen sind besser als ihr Ruf. I tak mám Brity stále ráda. A Rakušané – na to pozor – nejsou Němci, hodit nás do jednoho pytle, to by byl velký faux pas.

Můj našeptávač napsal další skvělou recenzi na Valkýru. Pro jeho ironii, svižný jazyk a bystrozrak mám prostě slabost. Nicméně chci příště napsat recenzi dřív, než to stihne on.

Od: Solvina

Solvina — Fri, 13 Feb 2009 01:24:12 +0000

Toz konecne,
sem sa na to vykulil. Jsa podnapily, obul jsem si bryle, abych na to videl. (Podnapilost se osvedcila, protoze teens za mnou svejma popkornovejma recma tolik nerusili.)

No, co rict.

Sem rad, ze sem se na to vykopal. Protoze na par scen si vzpomenu i za nekolik let. (Ostatne jednu scenu z Who’s talking vytahuju na kazdym rande a zustavam jenom s tema, ktery se zasmejou.)

Asi mel ten Vas naseptavac pravdu a mohl to byt skvely film. Takhle je to skvele spocitany film.

Omlouvam se, ze rusim v lekcich nemeckeho jazyka. Cim vic poznavam Brity, tim vic mam rad Nemce.

Od: oldo

oldo — Wed, 11 Feb 2009 10:06:27 +0000

ach ja
ach ja, ach ja, ach ja, ach ja, ach ja, ach ja, ach ja, ach ja, ach ja, ach ja, ach ja, ach ja, ach ja, ach ja, ach ja, ach ja, ach ja, ach ja, ach ja, ach ja … ‚s war schön und jetzt bin ich was ich bin 🙂
Ich höre gerade Radio 1, sie haben geburtstag, 18 Jahre, und die nächsten 18 tage spielen sie musik aus letzten 18 jahren. 1 tag 1 jahr. Heute ist das jahr 1991. Aber von gregorianischen choral ist diese musik weit entfernt 🙂

Od: Angela

Angela — Wed, 11 Feb 2009 00:08:32 +0000

Aber nein.
Oder nur teilweise. Eine leicht melancholische, eher introvertierte Möchtegern-Intellektuelle mit verrückten Ein- und Anfällen, Studentin der Romanistik, Germanistik und Dolmetschwissenschaften … und leidenschaftliche Chorsängerin (daher auch die Liebe zur Klassik, besonders Vokalmusik und auch Kirchenmusik) und unverbesserliche Träumerin. Jahrelang schwer in einen ihrer Lehrer verliebt, meine grosse platonische Liebe bis heute.

Das heisst bitte nicht, dass ich nicht verrückte Dinge gemacht habe. Mich in unmögliche Männer verliebt und in ummögliche Geschichten verstrickt habe. Des Nachts mit dem Fahrrad oder leicht trunken die Grazer Strassen unsicher gemacht habe. Vor allem aber habe ich vom Leben und von der Leidenschaft geträumt. So war ich. Ach ja.

Od: oldo

oldo — Tue, 10 Feb 2009 23:53:28 +0000

aha …
hochintelektuelle studentin mit schubertauszügen in der hand und gould`s variationen in den ohren 🙂

Od: Angela

Angela — Tue, 10 Feb 2009 18:30:49 +0000

Mein Jugendidol
war Falco nicht. Aber er hatte was, das „gewisse Etwas“, eine leicht morbid-geniale James-Dean-Aura. Solche Männer sind für Frauen immer hochinteressant. In den Achtzigern hörte ich andere Musik … erstaunlicherweise vor allem Klassik.

Od: oldo

oldo — Mon, 09 Feb 2009 00:26:59 +0000

ja ORF
Falco hat so komisch die wörter geschluckt. Nur schade dass ich den film nicht ganz gesehen habe. War er nicht dein „jugendidol“?
Mich hat er mit Vienna calling, ja und vorher mit Der Kommisar schon in sein netz gefangen 🙂

Od: Angela

Angela — Sun, 08 Feb 2009 23:54:10 +0000

Du meinst Falco?
Den Film habe ich nur in Auszügen gesehen. Da gibt’s noch viel Schlimmeres. Mach Dir nichts draus.

Wenn ich in meinem Knittelfelder Heimatdialekt loslege, verstehst noch weniger.

Od: oldo

oldo — Sun, 08 Feb 2009 12:23:55 +0000

sprache
Gestern habe ich einen Teil von Film über Hans Hölzli gesehen.
Ihm habe ich auch nicht viel verstanden 🙂

Od: Milan Kovár

Milan Kovár — Wed, 04 Feb 2009 22:50:42 +0000

Jirkovi
Nemůžu za tebe samozřejmě mluvit, ale troufnu si odhadnout, že prsty vědí samy, jak to nachytané anténou převést do písmen a kde na klávesnici ta písmena najdou.

Nemusíš myslet na techniku psaní, protože jsi toto „řemeslo“ ovládl natolik, že ti začalo sloužit a ty se můžeš věnovat svým vjemům a pocitům – tomu, co přijímá anténa. Kdybys musel přemýšlet o tom, jak z písmen stvořit slabiky, ze slabik slova a jak ta slova naklepat na klávesnici, nenapsal bys nic. Ovládl jsi jakési řemeslo a tím ses od něho osvobodil.

Toto mám na mysli, když píšu, že umělac má ovládat řemeslo. Kdybys ovládl gramatiku, stylistiku, atd, … , nebyl bys také ničím omezen, naopak: byl bys mnohem svobodnější a to, co nachytáš anténou, vyjádřil bys mnohem věrněji, pravdivěji, ,… Na Němčíkově osobitosti by se neztratilo nic, naopak by jen zřetelněji vystoupila.

Ty možná řekneš. že tak, jak to je, ti to stačí. – S tím já nic nenadělám, ale vnímám to jako lenost, jako nedostatek péče o svěřenou hřivnu 😉