Stran tohoto článku – znovu klikám na karmu. Pakliže to tedy nezhatí ÚS, opravdu tušila Angela správně, že i VK LS nakonec podepíše…

Křečovitě se snad neptám, ptám se jen, dokud se ptát můžu, tj. vracím se k nezodpovězené otázce, dokud mi není jasná, nebo dokud mi někdo neřekne: nechci odpovědět. Ale chápu, že to není obvyklé.

Nemusíš se přede mnou obhajovat – nijak jsem se nepasoval do role tvého soudce. Vysvětlil jsem svůj postoj, ve kterém je prodej hlasu těžko obhajitelný – ale ten můj postoj tě přece nemusí zajímat. Což se i stalo, můj postoj tě nezajímá, svůj postoj mi nemůžeš vysvětlit, neboť deklaruješ, že se slovně nedá vyjádřit. Dialog (nebo spíš možný začátek dialogu) končí.

Díky za poučení. A to opravdu – nemyslím to ironicky.

Ale samozřejmě to vidím zase jinak: k tomu poznávání bez otázek se dostaneš právě tím, že si ty zásadní otázky kladeš. Kdo si neklade otázky, nedojde ani k tvému cvičení, nezaujme ho ani ten tvůj inzerát za 1000 Kč. Opět to, co říkáš, nemyslíš vážně?

Chceš-li, abych poznal tvé uvažování bez vlastních otázek, chceš nikoli mé poznání, ale mé podřízení; metodu čínskou, kterou při expanzi Číny možná poznáme časem všichni na své kůži.

Ale na druhou stranu pro mne není problém představit si dovnitř zaměřené uvažování. To už je na světě dávno, na to mi stačí Epiktétos a podobní, stará záležitost úniku dovnitř v nejistých dobách. Umím si představit i to, že vidíš svět jako hru, ve které ať si nestability zanikají: v podstatě velmi snadný, pozorovatelský postoj, bez zodpovědnosti za budoucnost, jen se zodpovědností za své nitro. Tam pak samozřejmě úvahy Kantovy nemají smysl – a nemá smysl ani dialog, protože nemá kam růst.

Ok. Chápu. Příště už si asi nebudu hry všímat.

Mé úvahy o etice jednání vyplynuly z obecně uznávaných premis – chtěl jsem vědět, zda je pro jednání uznáváš i ty. Nechceš-li odpovědět, ok – platí to, co pro Martinu.

Dobrý systém musí být stabilní a není-li stabilní, nebude ho škoda… Chápu, ale zdá se mi to nedomyšlené. Lidský život je velmi nestabilní, stačí hloupý virus – a je po stabilitě. Není tedy tohoto života škoda? Jistěže je demokracie nestabilní, Sokrates by o tom mohl povídat – ale nebylo škoda, že tak často zanikala?

V podstatě cokoliv živého a živým vytvořeného je zásadně nestabilní, závisí na energii zvenčí. Ale nestabilní jsou i atomy a dost možná i celý vesmír – to znamená, že toho všeho by nebyla škoda?

To, že zde jistá populistická strana zavedla klientelistický socialismus, kupuje si za 30 korun hlasy nemyslící většiny, na úplatky svým voličům v době konjunktury spláchla do WC bilion korun a letadlo, na jehož palubě se díky ní všichni nacházíme, míří k zemi ve stylu Maďarska či Argentiny, vás netrápí?

Z mého pohledu je to tak, že máš jakýsi svůj model světa a žádáš po mně, abych do něj vstoupil a obhajoval v něm své postoje a motivace, které mají kořeny v modelu zcela jiném, totiž mém.
Já tě vnímám jako člověka, který přemýšlí extenzivně, tj. zevnitř ven, zatímco moje tíhnutí je naprosto opačné: dovnitř. Ty kypíš vodotryskem nikde nekončících, zřetězených myšlenek, zatímco já mám namířeno spíše k jejich zastavení a odstřihávání.
Rozuměj: nemám potřebu své motivace a jednání podrobně vysvětlovat a na vyzvání úslužně obhajovat. Ostatně, vstoupíš-li do mého modelu, nahlédneš je i bez košatých debat.

Dobrý systém musí být především stabilní. Pokud je napadnutelný mým ojedinělým špatným příkladem, je nestabilní a už jen proto špatný; nebude ho škoda.

Pokud mi chceš opravdu porozumět, opusť svůj model a ustaň v ptaní.

Ale to pak neznamená, že jsem Vám neporozuměl nebo nechtěl porozumět, to znamená, že Vy sama nechcete, abych Vám hlouběji porozuměl.

A to je docela rozdíl.

Máte ovšem samozřejmé právo nikomu nic nevysvětlovat, máte právo si myslet a říkat cokoliv. Já to právo uznávám. Ovšem nechcete-li být sama pochopena, dialog nemůže pokračovat.

To je celé.

Chtěl jsem se dozvědět, jak při prodeji volebního hlasu promýšlíš nebo nepromýšlíš opakování tohoto svého jednání, ať už hypoteticky z hlediska etiky, nebo prakticky z hlediska lidské přirozenosti.

A samozřejmě zároveň jsem vysvětloval svoje stanovisko – podle mne se lidské jednání podobá kvůli lidské napodobivosti „krystalizačnímu jádru“ – znáš Vonnegutův Led č.9 z Kolíbky? Já se opravdu obávám, že nejsme tak vyspělá společnost, jak si dost lidí tady myslí. Jezdím po fabrikách a vím, že pro spoustu lidí, kteří k volbám teď asi ani nejdou, by i ta tisícikoruna byla podstatná. Tak bych si s ledem č.9 raději tak nezahrával.

Ano, tvůj hypotetický veřejný prodej hlasu se mi zdá nebezpečný. Snad chápu tvůj důvod k onomu tvrzení, zopakoval jsem tvůj postoj – ale zdá se mi nedomyšlený. Proč mi nechceš vysvětlit, jak to je jinak?