Já lehkou ruku nemám. Uznávám jazykovou ekonomii: méně je více. Piluji, protože chci odstranit to křoví a najít správná slova. Vracívám se k tomu, co jsem psala. Docela u toho trpím, ale když je to hotové, mám dvounásobnou radost. A tak se nakonec sejdu s Ivanem.

Petře II: Ano, žít po boku muže, který miluje jinou, nemůže být lehké. Moje chápání lásky není exkluzivní, nevěřím v jedinou jedinečnou, a tak možná svým způsobem miloval Stifter i Amalii. Nejspíš nenašli společnou řeč.
Šumava má zvláštní půvab, vnímám ji jako mírnou, melancholickou krajinu. Protože jsem sama skrytá melancholička, mám ji ráda. Když jsem jezdívala častěji do Rakous, byl mi úsek u hranice a po ni, rakouský Mühlviertel, nejmilejší. Přemýšlela jsem o pocitech lidí žijících na obou stranách železné opony, tak blízko, a přece tak daleko od sebe.

Antiderer Stifter nebyl. Pokusím se Ivana hájit. Budete koukat 🙂 Řekla bych, že Ivan je kontemplativní impresionista moderního kočovního života. Stifterův protipól je rádoby heroický, ničivý akční hrdina, přesvědčen o vlastní výjimečnosti a nadřazenosti člověka nad přírodou.

CHA! Co to je Antiderer!! To je jako vyraz pro neco, co je dobra literatura?

Posledni dobou byl udajne Ivan viden v Babiccine udoli, kde snad chodi po stopach Bozeny Nemcove. Tak uvidime. Sounds like he’s just trying to challenge himself.