Spielberguv Mnichov zustava o nekolik konskych delek vzadu.

Aby člověk poznal, že se brání pravdě, musí se něco stát, musí s ním něco otřást, aby se na sebe podíval z jiného úhlu. Tím otřesem může být nějaká nepravděpodobná událost. Nebo „šupiny z očí“ spadnou, když tu psychickou obranu objeví přítel, někdo, komu bránící se člověk plně důvěřuje, že mu nechce ublížit. Ale ani tím nebývá vyhráno. Sebeobraz je strašně silná konstrukce – velmi často se k němu člověk vrátí a zapomene, co se mu do něj nehodí. Ani opakování nárazu nakonec nepomůže ke změně. Protože to by znamenalo často popření velké části dosavadního života.

To se nejspíš stalo Riefenstahlové. Mnozí čeští normalizační režiséři trpí tímtéž.

Vidím jako jeden z našich životních úkolů, abychom se naučili před pravdou neutíkat a přiznat si sami před sebou, kdo jsme, kde a jak jsme (vědomě či nevědomě) chybovali. Kdo se celý život zabarikáduje v psychické obraně, se vlastně nikdy nic podstatného nenaučí.

„Děti ze stanice ZOO“ je film, který bych do této kategorie velkofilmu nezařadila. Vlastně to byl mnohém lepší a důležitější film. Upřímně řečeno: neřekla bych, že se právě Eichinger o „duši“ Německa postará. Jde mu o to natočit divácky úspěšné filmy (nejen v Německu). Ocenila bych, kdyby se tematice nepřiblížil tak fanfarónsky, ale s větší pokorou a soustředil by se na dílčí aspekty, kde může jít víc do hloubky.

Překvapuje mě, že tě v kontextu filmu o teroristech napadli právě Mašinové. Asi vidíš „národní“ téma, nebo film o lidech, kteří k prosazování svých cílů použili násilí?

Právě v poslední době běží v ČT celá řada zajímavých dokumentů o komunismu, o lágrech, 50. letech atd. Domnívám se, že dokument plní účel informovat, ukázat, vyjasňovat, mnohém lépe než dokudrama à la Eichinger.

Tento článek vznikl, protože jsem viděla film. A když už něco napíšu o filmu, musím i trochu vysvětlit dobový kontext … Napište něco Vy!?

S tím vyročím to není tak jasné: spouštěcí událost pro radikalizaci hnutí byla v Německu zmíněná návštěva šáha v roce 67. Jistě – rok 68 a masovost hnutí v několika zemích současně byl klíčový pro další vývoj.

Nejsem si jistá, zda je výraz „předčasně“ na místě. Ano, původní trest zněl na doživotní odnětí svobody. V roce 97 rozhodl soud, že minimální doba trestu bude v jeho případě činit 26 let; předčasné omilostnění odmítl prezident Köhler v roce 07. V listopadu 08 rozhodl soud, že Klar může být propuštěn po minimální době trestu, a to na podmínku. Soud se domnívá, že nebezpečí recidivy u Klara nehrozí. Podmínka bude platit 5 let. (Informace z německé Wikipedie).

Polemika kolem jeho propuštění je na další článek.

Ale abych jenom nehledal hnidy, diky za zajimavou zpravu a nazor o dulezitem filmu, o cemz svedci ze podnetna je i diskuse co se tu rozbehla… karmu mate uz od poprve 🙂